Nezvyklá proměna legendárního komika. Sobotní vysílání odhalí nečekanou tvář herce bez zbytečných grimas a výstředností

Sobota je den, kdy si konečně můžete dovolit zpomalit. Odložit telefon, zapomenout na povinnosti a ponořit se do příběhu, který vás nechá vydechnout. Dnes odpoledne vás čeká komedie s nečekanou hloubkou, která vznikla v nejtěžších časech, ale dodnes dokáže rozesmát i dojmout. Vysoký herecký um, autentické kulisy jihočeské přírody a příběh o muži, který se postavil samotnému pokroku. Kdo to je? To se dozvíte za chvíli.

Když řeka ztratí svou sílu, ztratí on smysl života

Na břehu divoké Lužnice stojí chalupa a v ní žije František Ryba – převozník, který vstoupil do chladných vln už devadesátdevětkrát, aby zachránil lidský život. Jeho sen? Dosáhnout stovky. Jenže osud má jiné plány.

Přichází mladý inženýr s projektem regulace řeky. Chce spoutat vodu do betonového koryta, narovnat meandry, zkrotit přírodní sílu. Pro starého Rybu je to konec všeho. A ještě horší: inženýr usiluje o srdce jeho dcery Anči.

Tichý souboj tradice s modernitou začíná. Snímek Ryba na suchu měl premiéru 11. září 1942 v pražských kinech Lucerna a Alfa. Režisér Vladimír Slavínský obsadil do hlavní role Vlastu Buriana – a král komiků předvedl něco, co diváky šokovalo. Žádné grimasy, žádné ztřeštěnosti. Civilní, přirozený, hluboce lidský výkon.

Skutečný hrdina, který inspiroval scenáristu

Postava převozníka nevznikla jen u psacího stolu. Scenárista Karel Konstantin se nechal inspirovat skutečným člověkem – Josefem Rouskem, legendárním zachráncem tonoucích z Lužnice.

Natáčení probíhalo v jihočeské Bechyni. Kamera Ferdinanda Pečenky zachytila autentickou podobu města v protektorátu: slavný most Duha z roku 1928, plovárnu, hostince Protivínka a U Šašků. Místa, která dýchala životem i v těžkých časech.

Slavínský se záměrně vyhnul tradičnímu hereckému souboru z Divadla Vlasty Buriana. Zmizeli Čeněk Šlégl, Ladislav Hemmer. Film dostal realističtější, méně divadelní ráz. A fungovalo to.

Paradox, který odhalil čas

Zajímavé je, jak se proměnil pohled na téma filmu. V roce 1942 byla regulace řeky symbolem pokroku. Starý převozník působil jako zpátečník, který brání modernizaci.

Dnes? Moderní ekologie a vodohospodářství usilují o revitalizaci krajiny, návrat řek do přirozeného stavu. František Ryba, bojující za divokou řeku, by dnes stál na straně nejmodernějších vědeckých trendů. Čas ukázal, kdo měl pravdu.

Diváci i odborníci se shodují

Jeden z věrných diváků to shrnul přesně: „Milý film z protektorátního období, který měl přinést uklidnění a pohodu do složité doby. Vlasta Burian zde předvedl jeden ze svých nejsympatičtějších výkonů – není tolik upískaný, ale působí civilněji, přirozeněji a velmi lidsky.

Filmoví historici dodnes potvrzují, že tento snímek představuje specifickou kapitolu v Burianově filmografii. Ukázal, že král komiků zvládne i vážnější, dramatické polohy. A zvládl je mistrovsky.

Vedle Buriana excelují další hvězdy: Marie Štrosová-Steinerová jako dcera Anča, Vítězslav Vejražka jako inženýr Pánek, nezapomenutelná dvojice Jaroslav Marvan a Zdeňka Baldová jako starosta Hořánek s manželkou. Skvělý komediální part penzisty Tichého odehrál Václav Trégl. Hudbu složil Roman Blahník.

Pozor na záměnu

Celková stopáž filmu činí 92 minut, nikoliv chybně uváděných 85 až 86 minut. Nenechte se zmást internetovými programy, které tento klasický snímek občas zaměňují se stejnojmenným islandským dramatem z roku 2024. Jde o ryzí českou klasiku z roku 1942, nikoliv 1941, jak se mylně uvádí.

Film, který i po více než osmdesáti letech neztratil nic ze svého kouzla, se vrací na obrazovky. Sledujte ho na Primě v sobotu 25. července 2026 od 14:00 do 15:50. Stovka lidských životů, jeden sen a otázka: co je důležitější – pokrok, nebo tradice? A vy, dáte dnes odpoledne šanci filmu, který vás přenese do jiné doby?