Princeznu hrála jen jednou, ale milovalo jí celé Česko. Kam zmizela kráska z nejtemnější české pohádky?

Když se řekne O statečném kováři, většina diváků si okamžitě vybaví kouzelnou, trochu tajemnou pohádku plnou síly, odvahy a proměn. A také jednu herečku, která v ní zvládla hned několik podob. Princeznu, babici i bytost z říše fantazie. A to už chce talent, nebo aspoň pořádnou dávku odvahy.

Dětství plné pohybu, rytmu a hlasu

Martina Bezoušková se narodila 9. ledna 1961 v Praze. Rodné příjmení je Gasparovičová. Už jako dítě rozhodně neseděla v koutě s knížkou. Její svět byl plný pohybu, hudby a disciplíny. Balet, step, tanec, zpěv v Dětském pěveckém sboru Českého rozhlasu. Zkrátka všechno, co vyžaduje rytmus, soustředění a cit pro detail.

Možná překvapí, že herectví nebylo její první volbou. Po základní škole zamířila na střední zdravotnickou školu, kde se vyučila jako zubní laborantka. Ano, místo potlesku z hlediště zubní náhrady a precizní práce. Jenže umění si ji našlo samo a po maturitě už mířila na DAMU, kde v roce 1984 úspěšně absolvovala činoherní herectví.

Divadlo jako startovací čára

Hereckou dráhu odstartovala na divadelním jevišti. První profesionální angažmá získala v divadle v Hradci Králové. Zde se učila řemeslu v plném provozu. Žádné zkratky, žádné úlevy. Zkušenosti sbírala rychle a bylo znát, že má cit pro charakterové role i komediální nadhled.

Současně se začala objevovat před kamerou. Její filmový debut přišel v roce 1982 ve slovenském snímku Na konci diaľnice. A pak přišel rok, který ji navždy zapsal do pohádkových dějin.

O statečném kováři: Role, na které se nezapomíná

Pohádka O statečném kováři z roku 1983 patří mezi ty, které mají zvláštní kouzlo. Je drsnější, trochu temnější, ale zároveň hluboce lidská. Příběh silného kováře Mikeše, který se vydá do světa zachránit unesené princezny, není jen o svalech a meči, ale hlavně o srdci.

A právě tady se Martina Bezoušková předvedla v plné šíři. Ztvárnila nejmladší princeznu, která je zakletá do podoby odpudivé babice. Ano, krásná dívka i strašidelná stařena v jednom těle. K tomu připočtěme ještě další fantazijní polohy a je jasné, že tahle role nebyla jen o hezkém kostýmu. Tahle pohádka z ní udělala herečku, na kterou si lidé vzpomenou i po desítkách let. A to je v žánru pohádek možná ta největší výhra.

Filmové role, které nenápadně zrály

V osmdesátých letech se objevila v celé řadě filmů různých žánrů. Od pohádek přes komedie až po vážnější látky. Zahrála si například v Kouzelníkově návratu, Mladém víně nebo Nejisté sezóně. Ne vždy šlo o hlavní role, ale byly to přesně ty typy postav, které filmu dodávají barvu a lidskost. Později, už pod příjmením Bezoušková, se k filmu vrátila jen sporadicky, například ve Kytici nebo Bestiáři. Kamera už nebyla středem jejího světa. Priority se změnily.

Když rodina dostane přednost

Martina Bezoušková se provdala za dramaturga a scenáristu Martina Bezoušku. Po svatbě se rozhodla dát přednost rodinnému životu. Po mateřské dovolené se sice na chvíli vrátila k divadlu, ale postupně se herectví jako každodenní profese vzdala. Nebyl to útěk, spíš klidné rozhodnutí. A právě tahle schopnost odejít ve chvíli, kdy dává život smysl jinde, je obdivuhodná.

Herečka, která učí mluvit a myslet

Od roku 2014 působí Martina Bezoušková jako pedagožka na DAMU, kde vyučuje jevištní řeč. Učí tedy to, co sama celý život pilovala práci s hlasem, slovem a významem. Přednáší také na Univerzitě třetího věku a vyučuje na konzervatořích. Její profesní dráha se tak uzavřela do krásného kruhu. Od dívky, která zpívala ve sboru, přes princeznu zakletou do babice až po ženu, která předává zkušenosti dál.

Pohádková stopa, která zůstala

Martina Bezoušková možná není herečkou, kterou vídáme každý večer v televizi. Ale její stopa je pevná. O statečném kováři zůstává jednou z těch pohádek, které si nepouštíme jen ze zvyku, ale proto, že v nich něco je. A možná právě proto na Martinu Bezouškovou nezapomínáme. Protože některé role nejsou o slávě. Jsou o paměti. A ta je v tomhle případě opravdu silná.