Nejdrsnější věznice světa Paraguay: Tacumbu, místo, kde část vězňů žije z odpadků
Úmrtnost vězňů
Věznice v Tacumbu má pověst nejnebezpečnějšího místa v zemi. Je drasticky přeplněná a svůj trest zde vykonává 4 tisíce vězňů, které hlídá celkem 35 dozorců. Několik dní před příchodem filmového štábu s Raphaelem zde zemřeli dva vězni. Statisticky každých 14 dní někdo ve věznici zemře.
Ti nejchudší vězni žijí na dvoře, protože v budovách pro ně není místo. I kus prostoru na betonové podlaze si musí tvrdě vybojovat a hlídat si ho.
Raphael byl zděšený, když si představil, že by měl zůstat mezi vězni na dvoře. Drogy ani nože nikdo neschovával. A dozorci dění na betonovém prostranství úplně ignorovali.
Alespoň trochu lidské podmínky
Raphael se dostal do pavilonu D, který financuje církev. Vedoucí bloku, který si odpykává trest za pašování drog může sám rozhodnout, zda ve svém bloku vězně ubytuje, nebo ne. Také ho může kdykoliv vykázat na dvůr, pokud poruší jedno z asi 50 pravidel, které církev na oplátku za sponzorství požaduje. V této „protekční“ části věznice je i postel s matrací zdarma. Vězni zde musí jednou týdně chodit na mši, nenosit u sebe zbraň, nebrat drogy, nepít alkohol. V pravidlech je také doslova uvedeno:
Vězni nesmí močit, utírat si nudle a kálet na podlahu.
Jak to asi vypadá v jiných blocích, kde církev není zastoupená. Jednou z podmínek D bloku je, že vězni musí alespoň 4 hodiny denně pracovat. Peníze za práci umožňují vězňům udržovat si určitou pozici a také si přilepšit ve stravování.
Přehrabování odpadků
Vězni žijící na dvoře jsou bez peněz. Každý den přehrabávají odpadky a hledají zbytky jídla a cokoliv, co by mohli prodat, aby měli na drogy.
Raphael šel pracovat do kuchyně, která ve skromných podmínkách připravuje dvakrát denně jídlo pro 4 tisíce vězňů. Toto jídlo je jedinou věcí, kterou věznice trestancům poskytuje. Pokud nejsou ve sponzorovaném bloku, vše od matrací po nádobu na jídlo si musí koupit.
Rezignovaní dozorci
Dozorci nejsou v bezpečí a někteří při této práci přišli o život. Ve věznici je často vzpoura a díky přesile vězňů dozorci v takový okamžik odchází. Vězní, kteří mají místo v některém z bloků, si ho potom musí sami hájit před vetřelci ze dvora.
Ředitel věznice podporuje podnikání
Na Raphaela čekalo další překvapení. Věznice podporuje podnikání. Základem je samozřejmě nekonfliktní chování. Raphaelův vedoucí bloku má prádelnu. Ta mu vynáší asi 500 dolarů týdně. Po 6. letech provozu mohl své rodině koupit dům. Své produkty podnikající vězni prodávají v místě, které připomíná asijské tržiště. Vstup do této části věznice je privilegium. Je to prostředí pro ty úspěšnější vězně, kteří se rozhodli něco dělat a pro ty, kteří mají dost peněz. Fungují zde krámky všeho druhu, restaurace, bary s kulečníkem. Ti, kteří jsou nejúspěšnější, si mohou pronajmout malý pokoj jen pro sebe. Například místní tatér si takové bydlení může dovolit.
Je těžko pochopitelné, že ředitel věznice je ochotný sehnat sponzory na boxerský zápas a nemá prostředky na boj proti drogám. Podle něj ale nemohou pomáhat všem vězňům, tak se soustředí pouze na ty, kteří mají šanci po propuštění život na svobodě zvládnout. Ostatní jen nechávají přežívat.
Z této věznice Raphael doslova utíkal pryč, protože nelidské prostředí, ve kterém velká část vězňů žije, je zdrcující a v člověku vyvolává pocit beznaděje.
Zdroj: