Marie Glázrová zazářila ve filmu Tanečnice, ale diváci si ji pamatují hlavně jako svéráznou vdovu, která znala cenu soli

Lidé se chtěli bavit v každé době a ani rok 1943 nebyl výjimkou. Tanečnici natočil František Čáp a vypráví o ženě jménem Clo, která toužila po úspěchu a byla ochotná kvůli tomu obětovat i rodinný život. Marie Glázrová v této roli vynikla a rozehrála příběh ženy mnoha psychologických odstínů. Filmu dodal lesk i velmi populární Karel Höger, který předvedl dokonce dvojroli.

Marie Glázrová se nejčastěji na televizních obrazovkách objevuje v roli svérázné vdovy Kubátové v pohádkovém příběhu Byl jednou jeden král, kde dala naprosto autentickou facku Vlastovi Burianovi. A jak pamětníci uvádějí, Glázrová byla právě tak energická a nebojácná, jako její postava vdovy, která navzdory královskému výnosu odmítne odevzdat veškerou sůl z domácnosti a nebojí se ani nahlas říct, co si o takovém nařízení myslí.

Marie Glázrová je výjimečná tím, že její nejúspěšnější pracovní období bylo během 2. světové války, kdy natočila hned několik zajímavých snímků, mezi nimi třeba Vávrovu Rozinu sebranec. Dařilo se jí i v divadle ve stejnojmenném dramatu, které se stalo divácky nejúspěšnějším představením v období protektorátu. A na rozdíl od jiných hereček té doby si dokázala udržet od Němců odstup a z válečného období vyšla s čistým štítem. Nechodila na večírky válečné smetánky a nikdy s Němci nespolupracovala. Nebála se ani rodinného života a s hercem Eduardem Hakenem přivedla na svět dceru Marušku.

Ačkoliv se nijak během válečných let neprohřešila, společnost začala v nové, poválečné době brát herce z minulých let jako symbol buržoazní kapitalistické společnosti. Pohrdání a přehlížení nesla herečka velmi špatně a její energie a živelnost se někam vytratily. Stala se z ní plachá a bojácná žena, která se s poválečnými změnami ve společnosti nedokázala sžít. Měla sice angažmá v Národním divadle, ale před kamerou už moc příležitostí nedostávala.

Právě role hubaté vdovy v pohádce Byl jednou jeden král je jednou z mála hereckých příležitostí, které ještě u filmu dostala. Na konci šedesátých let si na ni ještě vzpomněl Vit Olmer s filmem Jarní vody, ale to už se divákům představila úplně jiná žena.

Alespoň zájezdní divadlo Maringotka jí umožnilo dostatečně uplatnit její dramatický projev a v Národním divadle si zahrála v legendárním představení Kočičí hra s Danou Medřickou. V 70. letech se změnilo v divadle vedení a řadě umělců bylo „doporučeno“, aby podali výpověď. Se Záhorským nebo Fabiánovou byla na seznamu i Glázrová. Odmítla však odejít, a tak už na ni čekaly jen zanedbatelné role. Sama si potom posílala do divadla kytice, aby budila dojem, že si na ni lidé vzpomínají.

Svého manžela přežila o čtyři roky. Dožila se úctyhodných 88 let.

Film Tanečnice s okouzlující Marií Glázrovou si pamětníci mohou připomenout 9. prosince odpoledne na ČT1 a hubatá vdova Kubátová bude škádlit krále během vánočního období.