„Dala jsem mu jen to, co chtěl“ Mandlová a masochistický Němec s jezdeckým bičíkem

Image mrchy si dokázala udržet za všech okolností

Vypadala jako éterická kráska, ale ve své době byla pověstná flámováním, spoustou mužů a asi i žen ve své posteli, a cynickou a sobeckou povahou. Jen tak jí nikdo nedokázal zkazit náladu.

Dnes by byla Adina Mandlová hvězdou bulváru a chodila s někým opravdu mocným. Taková vypočítavá holka by uspěla v každé době,

tvrdí o prvorepublikové hvězdě Aleš Cibulka.

Ani vězení ji nepřipravilo o dobrou náladu

Pro domnělou kolaboraci po válce Mandlová skončila na čas ve vězení, ale kdo by si myslel, že zkusila dělat křehkou květinku a celé dny proplakat, mýlil by se. Ve vězení neprojevila žádné emoce a když ji na Pankráci fotili, smála se a požadovala, aby byly fotografie dostatečně emotivní a lidé si mohli nad jejím osudem poplakat.

Její pravou tvář asi ve skutečnosti nikdo nepoznal a jen z malých zmínek při rozhovorech s hereckými kolegy prozradila, že ve skutečnosti není tak veselá, jak to vypadá. Někdo tvrdil, že musela prožít něco zlého v dětství a proto špatně spala a nevydržela ve tmě.

Na sklonku života se svěřila Raoulovi Schránilovi:

Já vám tenkrát připadala ohromně veselá a vtipná, ale uvnitř jsem taková nikdy nebyla.

Nikdo vlastně netušil, jaká opravdu byla

Adina přišla o otce v osmi letech a matka si potom partnery vybírala dost nešťastně a strýčků se u nich doma vystřídalo opravdu hodně. Mandlová se o nich nezmiňovala moc dobře.

Ze školních zpráv byla ve škole svéhlavá, odmítala autoritu a rozhodně nebyla oběť, ale jasný vůdčí typ a dokázala k nepravostem svést i ostatní děti.

Když dospívala, její život dostal rychlý spád. O věneček přišla v šestnácti letech s o deset let starším nadporučíkem. Později odešla do Francie studovat na dívčí Lyceum, ale spíše ji zajímali muži. Otěhotněla a následně potratila. Získala dost životních zkušeností, které se jí později hodily.

Po návratu do Prahy se uchytila jako manekýna ve vyhlášeném pražském salonu u Ulliho Rosenbauma a rozhodla se, že se stane herečkou.

Adina Mandlová měla všechno, co dělala, pečlivě vykalkulované,

řekl o ní režisér Otakar Vávra, který se nijak netajil tím, že si herečky před obsazením prověřoval i jinak.

Mandlová si vyhlédla Huga Haase, jak jsme psali ve článku o Haasovi. Ve třiadvaceti letech ji dohodil první roli. Se svým vzhledem a odhodláním uspět, neměla o další nabídky nouzi. Ráda se také ukazovala ve společnosti bohatých a úspěšných mužů.

Drby, že byla za okupace milenkou K. H. Franka, vyvrátil sám Frank, když označil Mandlovou velice vulgárními výrazy.

Aférku s Němcem si obhájila

Jak se ukázalo, chodila s jiným protektorátním pohlavárem. Jmenoval se Hermann Glessgen a milenku uplácel drahými kožichy. Nakonec mu došly peníze a kvůli náročnému životnímu stylu své milenky nasekal tolik dluhů, že byl odvolán z úřadu a nakonec skončil ve vězení.

Mandlová se později hájila, že ho svedla proto, aby bylo znovu otevřeno vinohradské divadlo a teprve potom splnila jeho masochistické přání a přetáhla ho jezdeckým bičíkem víc, než očekával. Ani sednout si nemohl.

Ani s dalším partnerem jí to moc neklaplo. Začala si románek s hercem Vladimírem Šmeralem, který měl židovskou manželku v lágru. Nezkušený záletník napsal dopis milence i manželce a nějak to popletl a poslal je k nesprávné ženě. To asi nebylo moc příjemné ani pro jednu z žen.

Adina se Šmeralem otěhotněla, ale kvůli nemoci porodila mrtvou holčičku a další děti už mít nemohla.

Po vazbě si raději zbalila kufry

Revoluční gardy Mandlovou po osvobození zatkly v Berouně. Žádná kolaborace jí nebyla prokázaná, takže dostala pokutu a délka vězení se rovnala době, kterou strávila ve vazbě.

Adina Mandlová vycítila, že doba bohatých továrníků je pryč a tak se s novým manželem odstěhovala do zahraničí. Do rodné země se vrátila až v devadesátých letech, krátce před smrtí.