V mládí odložil kalhoty a kolem boků si uvázal sukni z kůže. Ženy se začaly zajímat o pravěk a o Jiřího Bartošku

Čekal, aby si odsloužil vojenskou službu. Osud ho zavál do Brna, kde studovala na JAMU Jana Švandová, se kterou chodil na gymnázium. Ta ho vzala mezi studenty a tam poznal i Elišku Balzerovou. Obě dívky žasly, když zjistily, že jejich kamarád vůbec netuší, co bude po vojně dělat. A tak vznikl odvážný plán a dívky přihlásily Jirku na JAMU.

Na zkoušky ho připravil jejich kamarád Bolek Polívka. A udělal to dobře, protože Bartošku na školu vzali. Studium mu přivedlo do života i dva dobré kamarády – Karla Heřmánka a Pavla Zedníčka. Trojice tak důkladně zkoumala krásy brněnských hospůdek a žen, až z toho Bartoška vyfasoval podmínečné vyloučení ze školy. S odřenýma ušima se mu podařilo dostudovat.

Přes brněnskou Husu na provázku se trojice dostala do divadla v Ústí nad Labem a mladí herci si tam prožili ty pravé herecké začátky s mizerným ubytováním a prázdnou kapsou.

Jiří Bartoška se nestal hned hvězdou a na popularitu si musel počkat. První roli ve filmu dostal až v 27 letech. Teprve za rok se stal lovcem ve filmech natočených na motivy knih Eduarda Štorcha. Osada havranů, Na veliké řece a Volání rodu znali všichni ze školy, ale teprve Bartoška v lidech vzbudil opravdový zájem o život lidí v pravěku. Právě role mladíka oděného v kůži mu nastartovala fantastickou kariéru.

Režiséři mu rádi svěřovali role drsných mladých mužů a pozornost přitahoval i svým hlasem. Hlavně ženy se o mladého talentovaného herce zajímaly. Jenže on nebyl záletník a svůj život spojil jen s jednou ženou. Ještě za studií poznal Andreu a štíhlá studentka archeologie zůstala po jeho boku celý život.

Dnes je Jiří Bartoška známý především jako prezident MFF v Karlových Varech. Možná mu to i leckdo závidí. Přitom se k této pozici dostal jen proto, že nikdo z jeho zkušenějších kolegů o takovou práci nestál. Tak se nabídka dostala až k němu a on ji přijal. S vytrvalostí se snaží úroveň největšího filmového svátku v Česku udržet.

Leckdy to neměl úplně jednoduché. Musel se poprat i s rakovinou mízních uzlin, kterou porazil. Hned po léčbě o sobě dal vědět a natočil film Teorie tygra. Nikdo by nepoznal, že jen pár měsíců předtím bojoval o život.