Jack staví dům: Při premiéře na filmovém festivalu v Cannes stovka lidí znechuceně prchla z promítání
Fascinující studie lidského zla
Nutno dodat, že i přes drsný charakter filmu jde o upravenou verzi, která učinila film poněkud sledovatelnějším a bez nejvíce znepokojivých scén. Původní dílo, které sestříhal sám režisér, bylo už „za hranou“ toho, co ještě lze běžnému divákovi nabídnout. I tak toto dílko splnilo svůj účel a šokovalo. Otázka, proč vlastně lidé milují horory, se tedy nabízí.
O filmu
Matt Dillona si jako Jack zahrál bohatého sériového vraha známého v oboru jako „Mister Sophistication“. Učebnicový psychopat Jack je narcistický zločinec, který postrádá empatii a rád zkoumá utrpení jiných lidí. Používá je jako surovinu k vytvoření toho, co považuje za umělecká díla.
Film inspirovaný Dantovým peklem je strukturován jako dialog mezi Jackem a Vergem (Bruno Ganz), který sériového vraha po jeho smrti provede posmrtným životem. Cestou Jack popisuje nejzásadnější zabití své plodné kariéry a neustále se dohaduje s Vergem o tom, jak mocný nástroj k vytváření smyslu je destrukce. Diváci sledují, jak vrah zdokonaluje své metody a nutí své oběti hrát kruté hry, které se s tím, jak se příběh odvíjí, stávají těžce popsatelné. Dillonovo klidné vyprávění zároveň cynicky racionalizuje Jackovy nejohavnější činy.
Každý flashback ve filmu pomáhá zhmotnit Jackovu pokřivenou psychiku, protože vrah přichází se stále grotesknějšími metodami, jak se zbavit svých obětí. Z některých těchto vražd se může zvedat žaludek. To vysvětluje i to, že mnoho lidí nedokázalo v kině film sledovat až do konce.
Během své cesty podsvětím se Jack a Verge zapletou do hluboké filozofické debaty o povaze vrahových činů. Jako průvodce ztracenými dušemi je Verge zvyklý na lidi, kteří činí pokání a žádají o odpuštění, když už je příliš pozdě. Jack však svých činů nelituje. Naopak bolest a utrpení, které precizně naplánovaným způsobem působil druhým, považuje za dílo velkého umělce. Pro Jacka musí mít umění svobodu ničit život, protože krásu lze nalézt i v těch nejhroznějších činech. Verge naopak hájí umění jako výtvor lásky. Vzhledem k tomu, že život je maximální podmínkou existence umění, je pro Vergeho nemožné ospravedlnit ponurou destrukci lidských těl zkresleným pohledem na krásu.
Ani upravená verze, která je chudší o ty nejbrutálnější záběry, nenechá diváky chladnými a nutí je odvracet zrak. Jako by cílem filmu bylo znervózňujícím zážitkem vyvolat pocit nepohodlí a marnosti a ukázat, jak špatní a krutí lidé umí být.
Tento horor rozhodně nepatří k těm, u kterých si budete doma pojídat brambůrky a popíjet skleničku dobře vychlazeného vína. Nebudete se ani s přáteli usmívat nad scénami, které mají působit děsivě, ale přitom jsou spíš úsměvné. Po filmu se možná nebudete bát přejít tmavou chodbou, ale nezbavíte se pocitu, že vám Jack nějak poškodil duši.
K vidění na prima+.
- Press kit FTV Prima,
- collider.com,
- Autorský text