Film, který byl u nás uvedený jako Saljut-7: Vesmírná krize, představuje to nejlepší, co Rusko pustilo do světa

Připomeneme si studenou válku, éru velmi napjatých a střežených vztahů mezi dvěma světovými supervelmocemi. Právě v této době se odehrává příběh Saljut-7. Šlo o sovětskou vesmírnou stanici, která se v roce 1985 vymkla kontrole, když obíhala Zemi. Někteří věří, že svízelná situace Saljutu-7 mohla dohnat dvě supervelmoci na pokraj války. Nebo alespoň taková je teze strhujícího a kontroverzního ruského filmu založeného na událostech kolem tohoto neštěstí.

Film s názvem Saljut-7: Vesmírná krize, produkovaný konsorciem ruských a mezinárodních společností, je příběhem pozoruhodného úsilí sovětské vesmírné agentury zachránit poškozenou vesmírnou stanici dříve, než by mohla nekontrolovatelně spadnout na Zemi. Vyznačuje se prvotřídním obsazením ruských herců a nejmodernějšími speciálními efekty, které konkurují těm, které lze vidět v hollywoodských filmech.

Když se spojí fakta a fikce

Diváckému publiku film nápadně připomíná Apollo 13, lunární misi NASA, která byla nucena podniknout nebezpečný návrat na Zemi, aniž by úspěšně přistála s posádkou amerických astronautů na Měsíci.

V centru příběhu Saljut-7 jsou hrdinské činy dvou kosmonautů přidělených k mimořádně nebezpečné záchranné misi. Ale film přidává do svého příběhu i velkolepý zvrat studené války. Nejenže mise závodí s časem, aby zabránila nekontrolované stanici ohrožovat obydlené oblasti pod nimi, ale kosmonauti musí znovu obsadit a stabilizovat Saljut-7 před USA, protože raketoplán Challenger se tam dostane, aby ji ukradl.

Poměr skutečnosti a fikce se ve filmech založených na historických událostech a postavách liší, ale žádný film „založený na faktech“ nevzniká, aniž by si něco navíc nepřidal, aby byla zápletka pro diváky přitažlivější.

Sověti měli potíže a věděli to

Vesmírná stanice, která v té době nebyla obsazena, náhle přestala komunikovat se svým týmem pro kontrolu mise. Pozorování ze Země znepokojivě naznačovala, že se vymyká kontrole. Přestože nebyly v sázce žádné životy, veškerá nejnovější sovětská technologie byla začleněna do orbitální stanice a hrozilo, že spadne na Zemi bez prostředků, které by ji navedly na neškodné místo havárie.

Obavy o osud Saljutu-7 se neomezovaly pouze na SSSR. Jiné země, včetně Spojených států, se obávaly, že pád do obydlené oblasti může být katastrofální, zvláště pokud, jak někteří spekulovali, stanice převážela jaderná zařízení. Myšlení studené války bylo nekonečně plodné, alespoň pokud šlo o podezření na motivy a schopnosti protivníků, a to jak ve skutečnosti, tak ve fantazii.

Odpovědnost byla na Sovětech

Vyřešení svízelné situace Saljutu-7 bylo primárně sovětskou odpovědností. Filmová verze událostí je věrohodná. Vládní úředníci diskutovali, zda dovolit stanici jednoduše havarovat, sestřelit ji, nebo se ji pokusit zachránit. Mise vyslání dvou kosmonautů se Saljutem-7 se ve skutečnosti stala a je i jádrem filmu. Stejně jako v případě astronautů Apolla 13 byla vynalézavost a odvaha kosmonautů ztělesněním „správných věcí“.

Bylo by snadné odmítnout vedlejší zápletku filmu, týkající se mise raketoplánu Challenger s cílem ukrást vesmírnou stanici. To však neznamená, že sovětské úřady z roku 1985 neměly důvod být podezřívavé. Ostatně v roce 1974 Spojené státy ve skutečnosti tajně zvedly část potopené sovětské ponorky K-129 pomocí speciálně postavené lodi zvané Hughes Glomar Explorer vybudované za 350 milionů dolarů.

Šanci dostala matematika. Challenger mohl umístit vesmírnou stanici do svého nákladového prostoru, Saljut-7 byl příliš těžký na to, aby s ním raketoplán bezpečně přistál. Tato dějová linka tak slouží pouze pro větší dramatické napětí.

Proč si najít na film čas?

Existuje mnoho skutečně ohromujících záběrů, které vás zanechají v úžasu. Diváka napadne, zda opravdu nebyl vypuštěn nový raketoplán jen kvůli filmu. Zejména start raketoplánu je úchvatný. Poslední sekvence ledové kabiny a následné okamžiky naplněné vodou jsou skutečně působivým počinem.