Jana Dítětová: Druhý manžel této herečce utekl z bytu v bačkorách a už se nevrátil, syna Jakuba vychovala sama

Měla talentu na rozdávání

Měla veselé oči a úsměvy rozdávala na všechny strany. Kromě atraktivního vzhledu měla i příjemný a čistý hlas, který jí otevřel dveře do světa dabingu. Kromě hvězd, jako byla Ursula Andressová nebo Ingrid Bergmanová, propůjčila svůj hlas i čarodějnici v seriálu Arabela, když se herečka Jana Andresíková zotavovala z následků těžkého zranění a nemohla dělat k seriálu postsynchrony.

Poslední nápovědou by mohla být role babičky ve filmu, kde Tomáš Holý hledá pro svou maminku manžela a pro sebe tátu.

Zkušení znalci starší filmové tvorby a hereckých legend určitě poznali v ženě Janu Dítětovou, která propadla vášni pro divadlo už v dětství a už ve třinácti letech začala chodit do herecké školy E. F. Buriana. Na divadle se přes role naivních a nezkušených dívek propracovala k vyzrálým charakterním ženám a babičkám. Svou stopu zanechala i ve filmu. Diváky černobílých filmů okouzlila jako Baruška ve filmu Prstýnek (1944). O mnoho let později ji obdivovali ve snímku Dým bramborové natě (1976). Určitě stojí za připomenutí i jako Anna Máchalová, dobrosrdečná babička z čertovské pohádky S čerty nejsou žerty (1985).

Peklo s Vinklářem

První manželství Jany Dítětové s režisérem Vladimírem Vlčkem bylo krátké a vztahu neprospěla jeho silná komunistická orientace, která možná byla předstíraná. Vlček se jednoho krásného dne totiž rozhodl k emigraci.

Za muže jejího života se dá označit Josef Vinklář, herec, který si zahrál legendárního doktora Cvacha v Nemocnici na kraji města, zetě Evžena Humla v Chalupářích nebo policejního inspektora Bouše v Hříšných lidech města pražského.

O Josefu Vinklářovi lze napsat, že byl dobrý herec, ale příšerný manžel, a Jana Dítětová nebyla jedinou herečkou, která si s ním prožila peklo. Sice se mu nedala upřít snaha být oporou rodiny, jenže měl až moc rád svobodu a nesnesl, když ho něco omezovalo. V tomto případě šlo o manželku a o syna. Svou nechuť pro odpovědnost vyřešil jednoduše. Po třech letech jednoho dne vyběhl v bačkorách z bytu a už se nevrátil.

Ani druhý nevydařený vztah Dítětovou neodradil a začala si románek s ruským houslistou Davidem Oistrachem. Jenže ani on nebyl zrovna moc dobrou partií. Byl ženatý a nikdy neměl v úmyslu na tom něco měnit. Po houslistovi přišel na řadu psychiatr Stanislav Grof. Když dostal kvůli rozšíření vzdělání stipendium v USA, zabalil si kufry a byl pryč. Ani se nerozloučil.

Tím ale série špatných voleb ještě nebyla uzavřená

V roce 1968 se herečka objevila ve filmu Žert a nic veselého ji nečekalo. Ještě se stihla zamilovat do holandského nakladatele Hanse Rotyho a i se synem za ním odjela. V cizí zemi se jí stýskalo a chtěla se vrátit k herectví. Odjela zpět a Hans ji měl následovat. To už nestihl, hranice se uzavřely a on si asi nebyl jistý, zda by dokázal žít v nesvobodě.

Jak se ukázalo, návrat do rodné země nebyl zrovna šťastnou volbou. Film Žert šel se začínající normalizací do trezoru a herce, kteří se v něm objevili, stihl trest.

Jana Dítětová tak přišla o řadu zajímavých pracovních nabídek a nevoli vyvolala i tím, že šla na potrat, protože nechtěla znovu sama vychovávat další dítě.

Jak už to bývá, těžké období se snažila překonat s pomocí alkoholu, později se objevily zdravotní problémy. Se stářím se Jana Dítětová potýkala se šedým zákalem a nakonec musela bojovat s rakovinou hrtanu. Bohužel jí byla diagnostikovaná v době, kdy už lékaři neviděli šanci na uzdravení.