Ulice: Lumír nechá stát Kateřinu opuštěnou před hospodou a odchází za ruku s Alexem a Ingrid. Karla hodí všechnu vinu na Štěpánka

Karla ráno vypadá jako po flámu a Kryštof jí radí, aby zůstala doma. Předešlý večer se jí totiž udělalo nevolno, kvůli Jakubovi. Věra jí přitěžuje telefonátem, aby se zeptala, co má vzít Jakubovi dobrého na zub. Chystá se za ním na psychiatrii. Kryštof se diví, proč má o něj takovou starost a proč vlastně naopak Štěpánek volá jeho mámě.

Copak nemá vlastní rodinu? Karle je jasné, že s její tchýní manipuluje a pěstuje s ní pevné vztahy, aby Karla neměla klid a mohl ji vydírat. Věra je na něj dost fixovaná, ještě aby si ho adoptovala za vlastního. To prolétne Kryštofovi hlavou a tuhle absurdní myšlenku vysloví nahlas. Při takové představě Karle projede mráz po zádech. 

V práci vše Karla líčí Jirkovi Hermanovi. Má těžkou hlavu z toho, že ji Štěpánek pořád drží v šachu a bojí se, aby nešel s pravdou ven. Jirka Karle poradí, jestli by nebylo nejlepší, kdyby všem řekla pravdu ona. Ta to odmítá, hraje dál o čas a doufá, že se Štěpánek neprořekne.

Věra se vrací z psychiatrie a pochvaluje si, jak Jakub vypadá skvěle a že se cítí moc dobře. Karla se jí opatrně vyptává, jestli jí prozradil, proč chtěl spáchat sebevraždu. Věra jí neprozradí nic moc, jen si zapamatuje větu, kterou Štěpánek vyslovil. A to, že mezilidské vztahy mu šly vždy lépe na papíře než v životě. Věra pokračuje ve vyprávění a zabrousí na jeho rodinu, která ho za celou tu dobu, kdy je v léčebně, nenavštívila. Tedy kromě Karlina nadřízeného, jeho strýce. 

Plány Lumírovi nevyšly podle jeho představ, naopak dopadly naprosto příšerně. Lumír chtěl vzít se sebou a Lexíkem Kateřinu do zoologické zahrady. Nechal to však Alexovi jako překvapení a ten, protože o ničem nemá ani tušení, pozve Ingrid s nimi. Kateřina proto zůstane stát opuštěná a ponížená před hospodou, protože ji tam Lumír nechá a odchází s Lexíkem a Ingrid za ruce. Po takovém zážitku mu Kateřina sdělí, že by měli v jejich vztahu přibrzdit. Snaží se tvářit, že je nad věcí a mluvit rozumně, ale je v ní malá dušička. 

Jakub si volí Věru jako jeho nejbližší kontakt. V Karle to při všech těch slovech a opakujícím se jménu Jakub stále dokola pění a bublá. Když dorazí domů Kryštof, Věra pokračuje ve své pohádce o Jakubovi. Karla vybuchne jako přetlakovaný papiňák. Požádá Věru, aby se s ním přestala stýkat. Co všechno ze sebe v afektu vysype? Dost na to, aby se Kryštof začal vyptávat, a to nejen Karly. S Tonym dají dohromady tu nejpravděpodobnější verzi a Kryštof po návratu domů uhodí na Karlu. Karla po něm znovu vyjede a Kryštofovi začíná vrtat hlavou, jaká je vlastně pravda.