Detektiv inspektor Semir Gerkhan: Zajímavosti o něm a rozhovor s hercem, který vytvořil nesmrtelného seriálového hrdinu

Atalay naskočil do seriálu v roce 1996 do třetí epizody s názvem Nový parťák. V té době vypadal trochu jinak, měl delší vlasy a žádné vousy. První setkání s Frankem nebylo úplně nejvřelejší, protože Frank se ještě nevzpamatoval ze smrti svého parťáka Inga.

Něco pro zasmání

Ve své první  epizodě vypadal úplně jinak než teď. Měl delší vlasy a žádné vousy. Seznamování s Frankem nebylo úplně nejlepší. Frank se dosud vzpamatovával ze smrti svého partáka Inga. Nakonec si ale začali se Semirem rozumět.

Semir se objevoval ve stejných botách jedné značky a stejně věrný je i džínám. Spotřeba umělé krve na zranění jeho postavy už se za ty roky bude blížit k 500 litrům. V průměru tráví před natáčením v maskérně asi půl hodiny a na natáčecí den se musí naučit 10 až 20 stran textu.

Oblíbená kožená bunda, kterou Semir nosí, si Erdogan navrhl sám. Opatřil si ji i vlastním znakem. Aby byly splněny nároky akčního hrdiny, jsou v bundě našity další kapsy na ochranné kryty. K dispozici má pro různé situace hned osm verzí této bundy.

Rozhovor: Erdogan Atalay

Předpokládám, že jste se jako jeden z producentů seriálu Kobra 11 velmi přičinil o jeho pokračování ve formě tří celovečerních filmů?

Nejsem výkonným producentem, působím jenom jako poradce, takže nedělám tak zásadní rozhodnutí. Od toho jsou tam jiní. Ale tento rok se budou vysílat i u vás na TV Nova vámi zmíněné tři filmy, které prověří, jestli nás ještě diváci mají rádi a jestli má tedy smysl pokračovat.

Seriál si za dobu své existence získal srdce televizních diváků a mnoho příznivců, stal se fenoménem, ale existují i lidé, kteří jej nazývají „pohádkou pro dospělé“…

(Smích) A který akční seriál není? To, o čem mluvíte, platilo v našem případě spíše na začátku, kdy děj byl opravdu trošku přitažený za vlasy, ale později jsme od tohoto trendu ustoupili a jednotlivé příběhy se začaly více podobat realitě. I když máte pravdu, že i teď nám často v Německu vyčítají, že se seriál příliš vzdaluje od skutečnosti, ale na druhé straně my chceme, aby to diváky bavilo, což se nám evidentně daří.

Říká se o vás, že, pokud je to možné, natáčíte i náročné akční scény sám. Máte nějakou kaskadérskou průpravu či kurz?

Žádný kurz nemám, ale před každou scénou všechno dlouho a podrobně trénujeme, abych byl na ni dokonale připravený. Mimochodem, to ale sebou přináší i problém, protože já bych rád nebezpečných scén točil mnohem více, což ale není možné právě z časových důvodů. A kromě toho bych bral kaskadérům práci – a to rozhodně nechci. Ovšem je pravda, že natáčení těch adrenalinových scén mě baví. A mám štěstí, že zatím jsem nezažil žádné velké zranění, pokud nepočítám zlomený nos, vykloubené rameno anebo nějaké ty šrámy.

Co vás ve vašich padesáti šesti letech udržuje v kondici?

Mojí nejmladší dceři Matildě jsou čtyři roky, a ta mě udržuje v kondici neustále (smích). Kromě toho, když mám trochu času, dělám bojová umění, kickbox, rád jezdím na koni, na kole, ale i na kolečkových bruslích, plavu, běhám, šermuju – zkrátka udržuju se v pohybu.

Jak jste na tom s rychlou jízdou?

Ano, jezdím hodně rychle, ale nikoliv agresivně. Takzvaně mi ztěžkla pravá noha a já se rád vymlouvám, že jde o důsledek natáčení Kobry 11 (smích). Musel jsem ale už čtyřikrát odevzdat řidičák. Naštěstí to bylo vždycky jen na krátkou dobu. Pravdou ale je, že miluji rychlá auta.

Vlastníte nějaké?

Mou pýchou je veterán Triumph Spitfire. Jezdit s ním je pro mě velká zábava. Pak mám ještě Maserati 3200 GT v závodní úpravě a pak ještě několik dalších „rodinných“ vozů.

Co říkají vaší rychlé jízdě „kolegové“ policisté?

Stalo se mi například, že mě zastavil policista a chtěl doklady od vozu, ale ať jsem hledal, jak chtěl, nenašel jsem je. Asi jsem je zapomněl doma. Pak se mě zeptal, jestli mám výstražný trojúhelník, lékárničku a jestli se mu podepíšu. Na všechno dostal kladnou odpověď, takže mi ty doklady odpustil. Ale co se týče nějakého významnějšího prohřešku proti pravidlům silničního provozu, to mi neodpouštějí.

Co vám kromě rychlých vozů ještě udělá radost?

Mám řetězovou pilu a tou vyřezávám figuríny: ptáky, zvířata a podobně.

Vraťme se ještě ke Kobře 11. Za čtvrt století se vedle Semira vystřídala řada parťáků, a dokonce i parťaček. Na koho z nich rád vzpomínáte?

Každý byl něčím zajímavý. Hrozně dobře se mi hrálo s Tomem Beckem. Jeden na druhého jsme hodně slyšeli, navzájem jsme se doplňovali, byla s ním skvělá spolupráce. Kolegyně jsou ale také výborné. Jenom musí mít trošku více testosteronu, protože u nás jsou holky tvrdé a nic jim neodpouštíme. Jsme na ně stejně nároční jako na ostatní. Ale Pia Stutzensteinová, která hraje Vicky, má všechno, co ta postava vyžaduje. 

Dceru Semira Gerkhana Danu si zahrála vaše skutečná dcera Amira Pauleta Melisande Pollmannová. Jaký jste otec v reálném životě?

Byl jsem celkem přísný otec, například když si Amira něco přála, nedostala to hned ten den, ale musela si to zasloužit. Ovšem v Kobře 11 už se objevily i moje další děti: můj syn Maris a moje malá dcerka Matilda také. A i ony by vám potvrdily, že i při svém velkém pracovním vytížení jsem si na své děti vždycky čas udělal.

Je pravdou, že tento seriál se stal pro vás osudovým? Nejen z hlediska herecké kariéry — během jeho natáčení jste se prý seznámil se svou první i druhou ženou…

Manželky jsem nepoznal přímo při natáčení Kobry 11, ale kdybych nepracoval ve filmovém byznysu, nepotkal bych se s nimi. Ale je pravda, že jsem měl velké životní štěstí, že jsem se dostal do tak velikého a následně i divácky oblíbeného projektu. Bylo to pro mě něco úžasného. Stal jsem se díky němu akčním hrdinou a pro mě osobně je natáčení Kobry 11 dodnes jedno velké dětské hřiště.