Narozeniny dnes slaví Daniela Šinkorová: Žena, která dokázala zazářit, odejít a vrátit se po svém

Herečka, zpěvačka, muzikálová diva. Televizní hvězda i žena, která se rozhodla zmizet z výsluní ve chvíli, kdy na ni mířily všechny reflektory. Její příběh není jen o úspěchu. Je hlavně o odvaze jít vlastní cestou, i když to znamená říct „ne“ kariéře snů.

Z Nitry do světa divadel a muzikálů

Daniela Šinkorová se narodila 28. prosince 1972 v Nitře. Umění u ní nebylo náhodou. Maminka pracovala jako herečka v loutkovém divadle. Divadelní prostředí pro Danielu nebylo žádnou exotikou, ale přirozenou součástí dětství. Přesto to nevypadalo, že by se měla stát herečkou.

Jako dítě tíhla hlavně k hudbě. Hrála na flétnu, klavír, dokonce i na bicí. Talentu měla na rozdávání. Jenže otec měl s její budoucností jiné plány. Viděl ji v bílém plášti jako lékařku. Daniela sama chvíli zvažovala i chemii. Nakonec ale zvítězilo to, co měla doslova v krvi. Vystudovala hudebně dramatický obor na konzervatoři v Bratislavě. Následně muzikálové herectví na JAMU v Brně. A právě tam začal příběh její skutečné kariéry.

Muzikálová královna, která si šla za svým

Už během studií bylo jasné, že Daniela není jen další talentovaná studentka. Zahrála si v muzikálech na prestižních scénách. Postupně si budovala pověst herečky, která dokáže propojit herectví, zpěv i pohyb s naprostou lehkostí. Výrazně na sebe upozornila rolí Lienky v muzikálu Grandhotel. Následovaly projekty v Městském divadle Brno.

Pak přišel zásadní milník, hlavní role Sugar v muzikálu Někdo to rád horké. Tady už bylo jasno. Daniela Šinkorová patří mezi špičku české muzikálové scény. Ocenění na sebe nenechala dlouho čekat. Dvě ceny Thálie za role v muzikálech Kristián a Kabaret mluví samy za sebe. K tomu ceny TýTý a titul nejoblíbenější ženy televize. Daniela byla zkrátka všude a publikum ji milovalo.

Televize, která změnila všechno

Na televizních obrazovkách se objevila už dříve. Skutečný zlom ale přišel v roce 2003. V tomto roce si zahrála doktorku Naďu Šulcovou v pokračování legendárního seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Elegantní, profesionální, lidská, role jí sedla jako ulitá.

Jenže to byl teprve začátek. O dva roky později přišla role, která z Daniely Šinkorové udělala hvězdu první velikosti, MUDr. Gita Petrová v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Silná ženská postava. Emoce, vztahy idramata. Diváci jí fandili, psali, hlasovali. Daniela byla na vrcholu. A právě tehdy udělala něco, co mnozí dodnes nechápou.

Když je láska důležitější než sláva

V době, kdy její popularita kulminovala, se Daniela rozhodla z Ordinace odejít. Ne kvůli vyhoření, ne kvůli konfliktům. Kvůli lásce. Její partner nesl těžce pozornost, kterou herečka přitahovala, a Daniela se rozhodla dát přednost vztahu a klidnému životu.

Požádala scénáristy, aby její postava v seriálu zemřela. A skutečně se na čas stáhla z veřejného prostoru. Pro mnohé šok, pro ni jasná volba. Ukázala tím, že úspěch pro ni nikdy nebyl důležitější než osobní spokojenost. A že někdy je odvaha odejít větší než odvaha zůstat.

Návraty, nové role a životní nadhled

Z hereckého světa ale nikdy úplně nezmizela. Postupně se vracela. Hrála v seriálech jako Gympl, Modrý kód nebo Sestřičky, stále se objevuje na divadelních scénách a v muzikálech. Nehoní se za titulky, ale vybírá si projekty, které jí dávají smysl.

Soukromý život našla po boku manžela Ladislava Poláka. Společné děti sice nemají, ale Daniela dnes s úsměvem mluví o tom, že je vlastně babičkou. Díky jeho dětem a vnoučatům. A je vidět, že právě tahle role jí dělá obrovskou radost.

Žena, která stárne s grácií i na jehlách

Ani zdravotní komplikace ji nezastavily. I když ji potrápilo nepříjemné zranění prstu, dokázala to podat s humorem sobě vlastním. Vysoké podpatky, premiéra, bolest ale žádná tragédie. Daniela ví, že život není dokonalý muzikál, ale improvizace. A tu zvládá skvěle.

Daniela Šinkorová dnes působí vyrovnaně, sebevědomě a lidsky. Už dávno není jen „Gita z Ordinace“. Je to žena, která dokázala zazářit, ustoupit stranou a vrátit se bez potřeby dokazovat cokoli komukoli. A právě proto zůstává pro diváky tak přitažlivá. Protože opravdový talent se pozná nejen podle potlesku, ale i podle toho, kdy se člověk dokáže uklonit a odejít.