Čtyřhodinový režisérský sestřih Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Za filmem stála osobní tragédie 

Liga spravedlnosti měla být megalomanským projektem, tažným koněm DC Comics, který by dovedl konkurovat Marvelu a jeho Avengers. Zack Snyder již předtím režíroval dva filmy DC Comics, Muže z oceli (2013) a Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti (2016). Kromě toho má na kontě také veleúspěšný filmy Úsvit mrtvých (2004) a 300: Bitva u Thermopyl (2006). Když v březnu 2017 ústila produkce Ligy spravedlnosti do finále, zaskočila Syndera tragickiá zpráva. Jeho jednadvacetiletá dcera Autumn spáchala sebevraždu. Synder i se svou ženou Deborah, která zastávala produkci, se rozhodli od projektu ustoupit, aby měli prostor se se ztrátou vyrovnat. 

Seškrtání filmu na polovinu 

Odstoupením Syndera přešla režie do rukou Josse Whedona (Toy Story: Příběh hraček, Avengers: Age of Ultron). Ještě před samotným natáčením došlo ve scénáři k zásadním úpravám, při postprodukci pod taktovkou Whedona se ale snímek od Synderovy vize vzdálil naprosto. Přetočil zhruba pětinu filmu a přidal více komediálních prvků. Výsledek byl ale zklamáním nejenom pro fanoušky, ale také pro samotné studio. Warner Bros. počítalo s trojnásobnou tržbou a ze strany diváků se začaly ozývat hlasy, že by film dopadl jinak, kdyby režie zůstala na Synderovi. 

Teprve director's cut přinesl úspěch 

Již po premiéře a prvních rozporuplných ohlasech vyjádřil původní režisér lítost nad tím, že nemohl film dokončit podle sebe. Studio ovšem prosby veřejnosti nejdříve odmíta, teprve s plánem vytvořit režisérský sestřih pro platformu HBO Max znovuprodukci povolila. Synder, který údajně Whedonovu verzi filmu nikdy neviděl, se chopil svého natočeného materiálu a vytvořil film o celkové stopáži 242 minut. 

Přestože se od první verze příběhově nijak zvláště neliší, má všechno to, co by velkorozpočtové akční fantasy mělo mít. Narozdíl od Whedonova poněkud osekaného komediálního fantasy nabízí mnohem dramatičtější atmosféru a daleko propracovanější vývoj. Odlehčenost nahradila surovost. Přestože Whedova Liga spravedlnosti byla spíše pokus – omyl, jde o vzácnou ukázku toho, jak se z téměř totožného materiálu dají sestříhat natolik rozdílné celovečerní filmy.