Tento retro seriál nám ukázal, že terapie může být větší drama než akční film

Byl rok 1991 a ČT si hledala novou tvář. Po revoluci se na obrazovky dostávaly zahraniční hity, přesto diváci toužili i po české tvorbě. A tak Hynek Bočan nabídl divákům seriál, který se vymykal všemu doposud natočenému. Místo střelby a kriminálních zápletek se tu řešily hádky o prachy, žárlivost nebo nevěry. A co víc, celé se to odehrávalo před očima psycholožky, která si do křesla zvala páry s jejich trablemi.

Kde se vzal nápad na gaučovou terapii?

Za námětem stála psycholožka a spisovatelka Alexandra Berková, která chtěla divákům ukázat, že problémy v manželství nejsou nic, za co by se měli stydět. A Hynek Bočan, známý svým citem pro realistické situace, se toho chopil s vervou. Místo hrdinských činů tak před kamerou ožívaly rozhovory, které mnozí diváci možná sami dobře znali z vlastních domácností.

Hvězdná sestava v obyčejných problémech

Bočan si k projektu přizval silné herecké obsazení. Ivana Chýlková, Jan Hartl, Naďa Konvalinková, Karel Heřmánek nebo Vladimír Dlouhý – ti všichni dali jednotlivým příběhům tvář. Diváci tak sledovali, jak se slavní herci hádají o špinavé ponožky, kdo platí účty, nebo jestli má tatínek víc rád práci než rodinu. Bylo to trochu nezvyklé, ale právě proto tak blízké a lidské.

Trocha terapie pro každého

Seriál měl osm dílů, rozdělených na dvě čtyřdílné části. První sledoval Evinu cestu, kdy jí život rozdal opravdu mizerné karty.  Druhý blok pak rozvíjel příběhy dalších pacientů. Každý díl byl vlastně takovou sondou do duše, kde se střídaly hádky, smích, slzy i chvíle, kdy by člověk nejradši vlezl pod deku.

Kritika i úspěch

Seriál měl premiéru v roce 1991 a diváky rozdělil. Někteří si nemohli vynachválit jeho odvahu a otevřenost, jiní mu vyčítali přílišnou syrovost a nezvyklý formát. Faktem zůstává, že Co teď a co potom? patří mezi první české seriály, které se věnovaly čistě psychologii vztahů, a otevřely dveře pozdějším projektům, které už s mezilidskými konflikty pracovaly mnohem přirozeněji.

Zajímavosti z natáčení

Natáčení probíhalo především v Praze, interiéry poradny se stavěly ve studiu. Podle pamětníků panovala na place velmi rodinná atmosféra, jen to občas kazily improvizace, které si někteří herci dovolili.

Bylo to tak živé, že občas museli vystřihnout i věci, které by v televizi tehdy asi neprošly,

zavzpomínal člen z tehdejšího štábu.

Diváky taková otevřenost zaskočila

Tehdejší diváci si seriál buď zamilovali, nebo kroutili hlavou. Jedni obdivovali autenticitu a herecké výkony, druzí říkali, že koukat na cizí terapie je možná až moc realistické. Ale i to je známka, že Bočanův projekt nebyl žádná vatová výplň programu a měl sílu vyvolat emoce.

Po seriálu se slehla zem

Seriál se poprvé vysílal v roce 1991 a naposledy si našel cestu na obrazovky v reprízách ČT1 v roce 2009 a pak ještě v roce 2020. Od té doby se po něm slehla zem (až na slovenskou JOJ Family). Na iVysílání sice má svou stránku, ale díly pustit nelze. Zkrátka „pořad nelze přehrát“. A tak nezbývá než čekat, až ho Česká televize znovu vytáhne z archivu a přestane nás šidit reprízami několika seriálů stále dokola.

Proč se k němu vracet?

Protože Co teď a co potom? je tak trochu časová kapsle raných devadesátek. Ukazuje, jak jsme se učili mluvit o problémech, které se dřív spíš zametaly pod koberec. A taky proto, že se v něm objevuje herecká sestava, která má stále co říct.