Jaromír Hanzlík: Za socialismu jeho jméno rezonovalo napříč celou zemí. Dnes by ho člověk těžko poznal

Úspěch se dostavil rychle

Jeden z nejoblíbenějších českých herců se narodil 16. února 1948 rodičům, kteří se bohužel záhy rozvedli. Malý Jaromír trávil více času u otce a sklony k divadlu a filmu měl od začátku jasně dané, vždyť táta pracoval v opeře a posléze jako kabaretiér, zatímco máma se znovu vdala za herce a byla asistentkou režie.

Místo studií na DAMU, kam byl mladík přijat, následovalo rovnou působení v Divadle na Vinohradech. Rychle se uchytil i u filmu a prakticky rovnou se mu dostalo výrazných rolí pod taktovkou úspěšných režisérů, např. Otakara Vávry nebo Martina Friče. Jaromír Hanzlík rychle prokázal všestranný talent, zářil v kriminálních filmech, válečných dramatech i komediích a dveře k popularitě měl otevřené.

Šedesátá léta mu přinesla řadu jedinečných příležitostí, včetně Romance pro křídlovku (1966) nebo filmu Slasti Otce vlasti (1969), kde ztvárnil mladého Karla IV. a poprvé spolupracoval s Danielou Kolářovou, s níž později vytvořil nezapomenutelnou dvojici v dalších skvělých filmech, jako je muzikál Noc na Karlštejně (1973) nebo romantická komedie Léto s kovbojem (1976).

Stěžejní spolupráce s Jiřím Menzelem

Mnohým z nás se však Jaromír Hanzlík vybaví při zmínce úplně jiných filmů, třeba v případě kriminální lahůdky Na kolejích čeká vrah (1970), kde ztělesnil sympatického asistenta majora Kalaše v podání Jiřího Sováka. Samozřejmě nelze opomenout jednu z jeho nejslavnějších rolí v bláznivé komedii Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974).

Také osmdesátá léta se nesla v duchu legendárních rolí, které si dodnes připomínáme, byť některé už nejsou zdaleka tak veselé. Koneckonců víme, jak smutně dopadl ve Slavnostech sněženek Jiřího Menzela (1983). S Menzelem ovšem spolupracoval už roku 1980 na Postřižinách, kde samozřejmě vytvořil dobráckého, energií hýřícího a otravně hlasitého strýce Pepina.

Ani v pokročilém věku z obrazovek nemizí

Nepřetržitou, plodnou a oceňovanou hereckou práci Jaromír Hanzlík výrazně omezil v devadesátých letech, kdy také ukončil dlouholeté angažmá v divadle, na jehož prknech zářil v představeních Hamleta, Cyrana z Bergeracu nebo Revizora. Nakonec se však na obrazovky vrátil, byť ne příliš pozitivně přijatými seriály Nemocnice na kraji města po dvaceti letech (2003) a Pojišťovna štěstí (2006).

Od té doby ovšem přišla i řada povedenějších záležitostí, včetně Sanitky 2 (2013), Cirkusu Bukowsky (2013) nebo seriálu Oktopus (2023). Ani na film zcela nezanevřel, o čemž svědčí vcelku nedávné role v pohádce Pravý rytíř (2016), romantické komedii Léto s gentlemanem (2019) a poetická komedie Harlekýnovy milióny (2027) na základě předlohy Bohumila Hrabala. Jaromír Hanzlík se tedy před kamerou nadále činí, ačkoli už mu bylo 77 let.

Štěstí při investicích a nakonec i v lásce

Během dlouhé kariéry se Hanzlík neomezoval pouze na herectví, stal se rovněž investorem, jenž postupně shromáždil několik nemovitostí po Praze. Nepřehlédnutelným hráčem na realitním trhu je teď díky vlastnictví domu, tří bytů a několika dalších pozemků. Dnes má nejspíš vystaráno, cena jeho majetku se před cca deseti lety odhadovala na desítky milionů, nyní to musí být nepochybně ještě více.

Jeho osobním životem prošlo hned několik žen, včetně herečky Jany Brejchové a vítězky soutěže krásy Darmar Silvínové. V současnosti je už řadu let ve šťastném vztahu s Lenkou Kozlovou, jež prodává bylinky a rozličné přírodní produkty.