Celebrity pod lupou: Zita Kabátová patří k nejdéle žijícím hereckým legendám – dožila se 99 let

Zita Kabátová se narodila na Malé Straně do rodiny plné herců. Jejím strýcem byl první český filmový herec Josef Šváb-Malostranský a rodiče byli vášnivými ochotníky. Zita se tak na divadelních prknech objevila už jako nemluvně. Svou dlouhověkost přičítala tomu, že se narodila do těžkých časů a zvykla si jíst velice střídmě. Když odrostla, otec trval na tom, že se musí naučit alespoň jeden cizí jazyk. Když jí němčina nešla, dal ji do německého kláštera, kde byla škola.

Ze školy byla povolána zpět domů, když jí zemřela maminka. Nebylo jí ani čtyřicet let. Sotva dospělá Zita tak převzala v rodině její roli, ale napřed ji otec poslal do školy pro ženská povolání, kde se naučila dobře vařit a vést domácnost.

Naštěstí její otec dlouho netruchlil a oženil se se slovenskou herečkou Jožkou Čepelovou, která mladé Zitě pomohla k divadlu. V roce 1935 se přihlásila na inzerát, který hledal talentované lidi pro film Sextánka. Na konkurzu jí sice řekli, že není vhodná věkem, ale doporučili jí zkusit štěstí ve vedlejší produkci, kde se měl točit film Světlo jeho očí. Hlavní role byla její a otevřel se jí filmový svět. Byla žádaná pro svůj elegantní vzhled a kultivovaný projev.

České noviny o ní doslova psaly:

Absolutní elegance a krása se snoubí s kultivovaným herectvím, jeden z nejvíce fotogenických zjevů našeho filmu, herečka usmířených, laskavých a šlechetných žen, někdy i malých intrikánek.

Kabátová točila pět filmů ročně, v roce 1939 jich stihla dokonce deset. Nešlo o náročnou tvorbu, ale lidem se líbila. Zahrála si i s Burianem, třeba ve filmu Přednosta stanice. S Burianem se také ukázala ve filmu Provdám svou ženu v černém kombiné, což se považovalo za vrchol erotiky.

Zájem mužů ji těšil, brala ho jako součást práce. Přece jen žila v době, kdy se potkávala s Mandlovou, Gollovou a Baarovou, takže to neměla snadné. Ženy v té době o sebe hodně dbaly a herečky si nemohly dovolit ukázat se neupravené. Prvorepublikové herečky se hodně spoléhaly na to, jak vypadají, a nijak se netajili s románky, které měly s režiséry, aby dostaly roli.

I Zita Kabátová zažila situaci, kdy u ní doma zazvonil Otakar Vávra a nabídl jí hlavní roli, pokud mu bude věnovat přízeň. Vávra tenkrát nepochodil a roli dostala Lída Baarová. Herečka také zavzpomínala na kožichy a drahé róby, kterými se pyšnily její herecké kolegyně. Ty si z hereckého platu dovolit nemohly a měly své „mecenáše“. Honorář z filmu stačil tak na nové šaty pro další film. Bylo běžné, že si herečky nosily na natáčení své vlastní oblečení. Ani punčochy nedostaly.

V roce 1944 se opět potkala před kamerou s Vlastou Burianem ve filmu Počestné paní Pardubické a na dlouho dobu to byl její poslední film. Během války hrála ve dvou německy mluvených filmech, za což musela zaplatit. Nic na tom nezměnil ani fakt, že filmy točil český Pragfilm.

Zita usoudila, že přišel čas se vdát za Ludvíka Krále. Trochu doufala, že změní příjmení, a to jí pomůže zbavit se morálního škraloupu z války. Problém byl, že její manžel pracoval jako zástupce firmy v Indii a potom v Londýně, ale ona nedostala pas. Král dostal místo v Londýně pod podmínkou, že tam bude s rodinou. A manželka za ním nemohla.

Král ji požádal o rozvod, ale zemřel dříve, než se to mohlo uskutečnit. Zita zůstala sama a opět přišla chudá léta. Živila se malováním na porcelán, což se naučila v klášteře. Ve volném čase hrála s ochotníky.

Na druhého manžela, olympionika z roku 1936, Jiřího Zavřela, si musela pár let počkat. Dostal deset let za to, že během protektorátu dělal kulturního tajemníka. Vzali se v roce 1956 a za rok se jim narodil syn. Starala se o dítě a občas si zahrála ve vesnickém divadle. Ale i to někomu vadilo, a tak s hraním měla utrum. Za čas dostala alespoň práci jako správcová kina Blaník.

Druhé manželství jí vydrželo 12 let, než se manžel rozhodl emigrovat. Věděla to, ale sama neměla sílu opustit Prahu. On vycestoval do Lipska v roce 1968 a podařilo se mu dostat do Ameriky. Moc dlouho si však novou zemi neužil. Pár dní po příjezdu ho srazilo auto a Zita Kabátová se stala dvojnásobnou vdovou.

V práci se jí začalo vést dobře a stala se vedoucí hned několika kin. V nich občas viděla ve filmech pro pamětníky i sebe. Za čas se rozhodla, že by si koupila nějaký malý domek. Prodala velice cenný rodinný šperk s velkým briliantem, a to jí stačilo na dům u Kolína. Syn se oženil v Praze, ale i on byl magicky přitahovaný Amerikou a po rozvodu tam odjel a založil novou rodinu.

Zita Kabátová už se nikdy své herecké popularitě z mládí nepřiblížila, ale ještě se ve filmu objevila. Zahrála si třeba ve Smoljakově Kulovém blesku, ve třetím pokračování filmu Dušana Kleina Jak básníkům chutná život. Naposled se objevila v roce 2003 v dramatu Želary. Poté ohlásila konec kariéry. Hrát by zvládla, ale bylo pro ni už namáhavé jezdit na natáčení.