Byla to největší jedubába českého filmu. Herci i režisér na place z ní měli osypky. Diváci ji přesto nekriticky milují

Jana Synková si v rolích nesnesitelných žen dokonce libuje. Pokud režiséři potřebují nějakou protivnou drbnu, hned vědí, na koho se obrátit.

V civilu tak leckoho herečka Jana Synková zaskočí tichým hlasem a rozpaky, které při setkání s cizími lidmi neschovává.

Nabídku na roli princezny nikdy nedostala, dokonce ani v divadle. Tam se jí alespoň poštěstilo zahrát si královnu. O role drben a protivných ženských nikdy nouzi neměla a ani netuší, čím si to zasloužila. Začalo to malou rolí ve filmu Věry Chytilové Hra o jablko. Asi odvedla dobrou práci. Následovala role ve filmu Kalamita, která už byla větší.

Teta Kateřina z filmu Saturnin jí přirostla k srdci nejvíce. Když dostala od režiséra nabídku na tetu Kateřinu, ani na chvilku nezaváhala. Než se začalo natáčet, dokonce se bála, aby jí do natáčení něco nepřišlo a nemusela se role vzdát. Podle Synkové je role všetečné tety dokonalá a herce taková příležitost často nepotká. Navíc se jí líbily kostýmy první republiky.

S postavou a s hlučným charakterem tety Kateřiny má však pramálo společného. V běžném životě nekřičí a nikdy se nehádá. Většinou mlčí a odchází. Nejvíce ji dokáže naštvat nespravedlnost. Společnosti, kde jsou drbny, se raději vyhýbá. Není to však podle ní nic neobvyklého, že herec hraje velice přesvědčivě takové charaktery postav, které jsou mu hodně vzdálené. Už profesor Nedbal jim kdysi na DAMU říkal, že krok na jevišti je jako krok do jiné dimenze.

Kromě Saturnina se Synková objeví na obrazovkách i v malé roli Chata na prodej, která je jednou z posledních. Vitální herečce bude za pár dnů osmdesát let.

Za připomenutí stojí i její babka ve filmech Babovřesky. Tu přijala hlavně proto, že chtěla pracovat se Zdeňkem Troškou, kterého má za velmi srdečného člověka, se kterým je práce radost.

V jednom rozhovoru zavzpomínala i na své plány do života, když byla mladá. Její babička byla primabalerína, a to ji samozřejmě hodně ovlivnilo. Babička jí však náročnou profesi vymluvila. Poradila jí, aby si našla profesi, kde se nebude tolik potit, třeba práci v rozhlase.

Jeden čas to dokonce vypadalo, že by mohla jít studovat geologii a ve hře bylo i studium medicíny. Ale když si uvědomila, že práce lékaře je spojená s umíráním, raději si zvolila veselejší povolání.