Pamatujete si na akční dědky ze seriálu Slovácko sa nesúdí? Pro Oldřicha Velena šlo o nejoblíbenější natáčení jeho života

Hned pár dnů po natáčení se o slovo přihlásil jeho žlučník a lékař byl nekompromisní. Tak opilý žlučník musí z těla pryč!

Herec, který si zaslouží připomenutí

Oldřich Velen sice nepatří k opěvovaným hvězdám, ale rozhodně si zaslouží připomenutí své práce. Ta začala už historickým snímkem Temno v roce 1950, ale diváci si ho spíše vybaví z novějších projektů, jako jsou filmy Jak utopit doktora Mráčka, Já už budu hodný, dědečku, Slasti otce vlasti nebo Noc na Karlštejně.

Ve filmu Tajemství hradu v Karpatech měl jako hostinský několik vět, které patří do „nesmrtelné“ sbírky filmových hlášek. Byl také strýcem od Hujerů v nezapomenutelné komedii Marečku, podejte mi pero! a inspektorem v Rumburakovi.

Zahrál si i v seriálech, například v Arabele nebo v seriálu Malý pitaval z velkého města. Objevil se také v nejděsivější epizodě seriálu 30 případů majora Zemana, v epizodě Studna, o které se právě v současnosti mluví ve spojitosti s novou minisérií, která případ oživila.

Odboj, vězení a útěk z Rakouska

Herec Oldřich Velen vystudoval brněnskou konzervatoř a během 2. světové války se zapojil do protifašistického odboje. Za práci v organizaci Obrana národa si na něj posvítilo gestapo. Prošel si několika věznicemi a nakonec byl totálně nasazený v Rakousku. Odsud se mu podařilo uprchnout a nějaký čas se skrýval.

Po válce se usadil v divadle v Olomouci a jeho robustní postava s dobráckým obličejem ho předurčila pro kladné role dobráků a zemitých lidí. Občas ale neodolal a přijal i role padouchů nebo policajtů. Uměl hanácké, slovácké a ostravské nářečí, a i to mohl v herectví uplatnit.

Přišel čas připomenout seriál Slovácko sa nesúdí

Kdo někdy zkoušel číst knižní předlohu od Zdeňka Galušky a není úplně zasvěcený do nářečí, kterým jsou úsměvné příběhy z malebné vesničky psány, zjistil, že je čtení pěkná dřina a vyžaduje stoprocentní soustředění.

Seriál, který na motivy literární předlohy vznikl, už takové soustředění nevyžaduje. Krátké epizody jsou úsměvné nejen samotným dějem, ale i nádherným nářečím, kterým se herci doslova „prozpívali“.

Seriál nevznikl na jednom místě

Přestože seriál působí dojmem, že filmaři v době natáčení našli opravdu malebnou vesničku, nebyla to pravda. Štáb se stěhoval a seriál vznikal v deseti vesnicích. Samozřejmě všude teklo víno proudem a nebylo úplně snadné sehnat herce v danou dobu před kamery. To jim samozřejmě kolegové, kteří se natáčení neúčastnili, hodně záviděli.

Vznikla tak „zaručeně lživá teorie“, že filmaři se nestěhovali z vesnice do vesnice proto, aby v seriálu mohli předvést originální lidové malůvky, malované žudry, kapličky, kostelíky a sklípky. Kritici a závistivci měli jasno: Jakmile herci a filmový štáb celou vesnici „vypili“, odstěhovali se jinam, kde opět teklo víno proudem.

Herci si vesnické prostředí užívali

Velen nikdy nezapíral, že strýcové je lákali do sklípků a často to nedopadlo dobře… Možná právě proto dokázalo herecké osazenstvo tak pěkně zapadnout do vesnického prostředí, kde víno bylo pýchou místních lidí.

A diváci si dodnes mohou připomínat krátké humorné příběhy, kdy i kvůli náruči kradených polen mohlo jít o život…