Komorní drama Minuta věčnosti patří k nejodvážnějším českým filmům posledních let

Když se český film nadechne jinak

Režisér Rudolf Havlík bývá spojován především s divácky vstřícnými hity (Po čem muži touží, Bábovky), a o to větším překvapením byla Minuta věčnosti. Minimalistický, psychologický film, který se téměř celý odehrává v nehostinné islandské přírodě, působí jako ostrý kontrast k jeho předchozí tvorbě. Místo humoru přichází ticho, místo dialogových přestřelek dlouhé pohledy a vnitřní monology. A v jejich středu stojí Jiří Langmajer, herec, který tu předvádí jeden z nejlepších výkonů své kariéry.

Otec, dcera a minuta, která rozhoduje o všem

Příběh sleduje špičkového kardiochirurga Petra Horáka a jeho dospělou dceru Lucii. Po náročné operaci, kterou otec sám provedl, se vydávají na putování islandskou krajinou. Zpočátku klidná cesta se postupně mění v psychologickou sondu do jejich vztahu, plného nevyřčených křivd, výčitek a strachu.

Hranice mezi realitou, vzpomínkami a představami se pozvolna stírá. Divák si až do závěru není jistý, co je skutečné a co se odehrává jen v Petrově hlavě. Právě tato nejistota dává filmu sílu a zároveň klade vysoké nároky na herecké výkony.

Langmajer jak ho neznáme

Jiří Langmajer zde rezignuje na jakékoli herecké manýry. Jeho Petr Horák je uzavřený, přísný, emočně zdrženlivý muž, který celý život stavěl racionalitu nad city. Langmajer hraje úsporně, často mlčí, pracuje s pohledem, dechem, nepatrným gestem. Každá emoce, která z něj prosákne, má o to větší váhu.

Právě tato civilnost a přesnost činí jeho výkon výjimečným. Bez nadsázky lze říct, že kdyby Minuta věčnosti vznikla v hollywoodské produkci, Langmajer by patřil k vážným kandidátům na Oscara. Je to role, která nestojí na efektních monolozích, ale na hlubokém vnitřním prožitku, a ten herec zvládl mistrně.

Martina Babišová: křehkost proti kameni

Pro Martinu Babišovou byla role Lucie jednou z prvních velkých filmových příležitostí. Její excentrická, otevřená a místy až dětsky upřímná postava dcery tvoří dokonalý protiklad k otcově uzavřenosti. V kombinaci s Langmajerem fungují jako dvě protichůdné energie, které se přitahují i odpuzují zároveň.

Zajímavostí je, že Babišová natáčela v extrémních podmínkách bez hereckých triků. Dlouhé pochody, chlad, vítr a minimum komfortu pomohly dodat jejímu výkonu autentickou fyzickou únavu, která se do filmu silně otiskla.

Island jako třetí hlavní postava

Natáčení probíhalo na Islandu s miniaturním štábem, který často hledal lokace improvizovaně podle počasí a světla. Kameraman Václav Tlapák využíval drony, širokoúhlé záběry i detailní kompozice, aby krajina nebyla jen kulisou, ale aktivním vypravěčem.

Vodopády, gejzíry, černé pláže i polární záře vytvářejí téměř abstraktní obrazy. Právě kamera si z mezinárodních festivalů odnesla výraznou chválu.

Rozpočet, reakce diváků a kritický ohlas

Minuta věčnosti vznikla s relativně skromným rozpočtem v řádu několika desítek milionů korun, což je na film natáčený v zahraničí a v náročných podmínkách obdivuhodné. Film sice nepřilákal do kin masy diváků, kritici však byli většinou vstřícnější než běžní diváci a shodovali se právě na tom, že herecký výkon Jiřího Langmajera snímek výrazně převyšuje a drží pohromadě.

Český film, který se nebojí ticha

Minuta věčnosti není filmem pro každého. Vyžaduje trpělivost, soustředění a ochotu přijmout nejasnosti. Právě tím se ale vymyká domácí produkci. A především nabízí herecký koncert Jiřího Langmajera, který dokazuje, že i v českých podmínkách může vzniknout výkon světových parametrů.

K vidění 22. ledna 20:00 na PRIMA MAX.