1917: Válečná podoba pekla, cesty přes očistec se vzdálenou vidinou vykoupení

Film je pod režisérským vedením zkušeného Sama Mendese (bondovky Skyfall a Spectre) a s hereckým obsazením: George MacKay a Dean-Charles Chapman zárukou kvalitní podívané. Filmovou hudbou snímek doladil Thomas Newman.

Není to film stvořený pro letní pohodové večery. Na diváka, který není až tak velkým odborníkem na styl natáčení, působí film velice syrově a bezútěšně. Už samotná krajina, jako vystřižená z apokalyptického světa, navozuje atmosféru beznaděje.

Laik se poučí, že zákopy byly jedním z pilířů 1. světové války. Příběhem se line cesta dvou vojáků, která se asi v polovině filmu změní na cestu jednoho z nich.

Tvůrcům se opravdu skvěle podařilo zobrazit podstatu člověka ve fázi smíření se situací, kdy už nevnímá nic kolem sebe a jeho jediným cílem je doručit depeši, bez ohledu na to, jakým příšerným peklem musí projít. Tento film není ukázkou hrdinství, jak ho z filmových příběhů známe, ale spíše uvědoměním si nicotnosti, bezvýchodnosti a tragické podstaty války, kdy jsou vojáci jen figurkami na šachovnici. Jejich život mají v rukou jiní a jediné, co mohou dělat, je soustředit se na svůj cíl a jít vytrvale za ním.

Motiv 1. světové války tak často ve filmech nepotkáváme a je to vítaná změna ve srovnání s oblíbeným motivem 2. světové a války ve Vietnamu.

Snímek je spíš pocitový než výpravný, který bývá často založený na nesmrtelných hrdinech, kteří projdou frontou, stihnou se u toho oženit a zachránit svět.

Pro generaci lidí, kteří válku nezažili, je to zajímavý pohled na její nesmyslnou, drsnou a tragickou podstatu.

Představitelé dvou hlavních rolí poctivě půl roku nacvičovali vojenský styl, aby působili věrohodně. Celý film je točený v exteriérech, a to včetně vykopaných zákopů, které byly v rozsahu až 1500 metrů. Tklivá píseň z lesa patří k písním od neznámého autora a její stopy vedou až do roku 1858.