Archetyp femme fatale je výrazně zastoupen zejména ve filmu noir, v klasické literatuře, v dramatických divadelních hrách a v některých směrech výtvarného umění, kde symbolizuje svůdnost a osudovost.
Její přítomnost obvykle vnáší do děje napětí a komplikace, které vedou k dramatickým zvratům. Často ovlivňuje rozhodnutí mužských postav, manipulantivními způsoby je vede k jejich osudům.
V literatuře a publicistice se s tímto označením někdy pracuje při charakterizaci historických postav, jejichž vliv byl vnímán jako ničivý nebo osudový pro muže v jejich okolí, avšak jde vždy o interpretaci.
Zatímco klasická femme fatale byla často pasivní hrozbou skrytou za krásou, moderní interpretace ji často zobrazuje jako aktivnější, komplexnější postavu s hlubší psychologií a vlastními motivacemi, které přesahují pouhé svádění.
Kromě film noir se s ní setkáváme v detektivních příbězích, thrillerech, psychologických dramatech, a někdy i v historických románech či v hororu, kde přidává prvek mystiky a nebezpečí.
