Cenzura se ve filmu projevuje jako přímý zákaz promítání, krácení nebo úprava obsahu, ale i jako tlak na tvůrce vedoucí k autocenzuře. Může být uplatňována státem, náboženskými skupinami nebo produkčními společnostmi.
Filmy bývají cenzurovány z politických, morálních, náboženských nebo společenských důvodů, často kvůli vyobrazení násilí, sexuality, kritice režimu nebo narušování ustálených hodnot.
Cenzura omezuje uměleckou svobodu, může potlačovat inovaci a bránit rozvoji kritického myšlení. Zároveň však někdy paradoxně vede k rozvoji metaforických a skrytých sdělení v dílech.
Ano, zatímco dříve dominovaly etické a morální aspekty, dnes se cenzura více soustředí na politickou korektnost, dezinformace nebo citlivá témata, s nástupem internetu se ale proměnily i její nástroje a dosah.
Filmaři často hledají způsoby, jak cenzuru obejít prostřednictvím alegorií, skrytých symbolů nebo produkováním děl pro alternativní distribuční kanály. Společnost pak reaguje diskusemi, protesty a bojkoty.
