Za anti-hrdiny jsou obvykle považovány postavy, které postrádají klasické hrdinské ctnosti, jako je čestnost, nezištnost nebo čistota úmyslů, ale jejichž činy přesto vedou k pozitivním nebo alespoň zásadním důsledkům pro příběh.
Anti-hrdinové jsou výrazní v širokém spektru žánrů, od temných kriminálních thrillerů a sci-fi přes fantasy až po dramata, kde jejich komplexnost nabízí hlubší psychologický ponor do postav.
Zatímco záporná postava má primárně destruktivní cíle a je antagonistou příběhu, anti-hrdina může být i protagonistou, jehož metody nebo motivace jsou sice pochybné, ale jeho konečný dopad není výhradně negativní.
Anti-hrdinové často zpochybňují tradiční morální rámce, přidávají příběhu hloubku a realističnost, nutí diváky zamyslet se nad složitostí lidské povahy a hranicemi dobra a zla.
Ano, charakterový oblouk postavy může vést k tomu, že se z ní stane anti-hrdina, nebo naopak z role anti-hrdiny přejde k hrdinštějším rysům, což je častý prvek pro dynamické a propracované příběhy.
