Diskuze

Jeho nejznámější písně, které znějí dodnes, zahrnují „Já budu chodit po špičkách“, „Náhrobní kámen“ nebo „Klaunova zpověď“. Tyto skladby se staly součástí české hudební paměti.

Po invazi v roce 1968 nazpíval protestní skladbu „Den štěstí“, která byla okamžitě stažena. Dále na Bratislavské lyře v přímém přenosu vyhlásil minutu ticha za Jana Palacha, čímž si definitivně uzavřel cestu ke kariéře.

Místo oficiálního zákazu nastoupila takzvaná tichá forma – nikdo si ho netroufal zvát na koncerty. Bez možnosti komunikovat s publikem se kapela rozpadala, finanční situace zhoršovala a psychický stav umělce upadal.

Propadal pocitům marnosti, bojoval s alkoholismem a téměř nejedl, což vedlo k rychlému chátrání jeho těla. Zemřel v 51 letech na srdeční kolaps spojený s celkovým vyčerpáním organismu, přičemž jeho tělo bylo kvůli životnímu stylu na hranici sil.

Hudbu nikdy nestudoval, hrát na piáno se naučil sám od šesti let. V polovině 60. let založil s kamarády kapelu George and Beatovens, která se proslavila hitem „Já budu chodit po špičkách“ v rozhlasové hitparádě Houpačka.