Vzpomínky na Štěpánku Haničincovou – ženu, která se setkala s Gagarinem a vymyslela růžový tank

Rozdílů mezi manželi bylo hodně. Ona byla kvůli vysílání pro děti milovanou moderátorkou, on hrál role darebáků a podivínů, takže moc velkou základnu fanoušku neměl. Oba už za sebou měli i řadu špatných zkušeností a doufali, že společně se jim bude životem protloukat snadněji.

Dávno před svatbou s Přeučilem

Štěpánka Haničincová začínala být ještě před uzavřením manželství opravdu slavná. I proto byla vybraná do delegace Československé televize, která se mohla setkat v dubnu 1961 s Jurijem Gagarinem, který jako první kosmonaut obletěl naši planetu a po 108 minutách zase na Zemi bezpečně přistál.

Gagarin převzal od prezidenta Novotného vyznamenání a jednou z jeho zastávek byla i ČST. Gagarin ve studiu rozdával podpisy a z rukou mladé moderátorky Štěpánky Haničincové převzal panenku v krojovém oblečení.

Cesta do Prahy a na DAMU

V dětství neměla Haničincová zrovna na růžích ustláno, otec pil a všechno, včetně vybavení domácnosti, prohrával v kartách. Po válce se její bratr dostal k zapomenuté munici a spolu s kamarády se odstřelil granátem. Štěpánka vystudovala obchodní akademii a protože už ochotničila, chtěla zkusit herectví. Matka sice proti odchodu do Prahy protestovala, ale dceru doma nezadržela. Štěpánka si našla místo na ministerstvu zahraničních věcí, kde pracovala jako korespondentka a začínala poznávat velký svět.

Na DAMU se dostala na druhý pokus. Bylo to v době, kdy začaly politické procesy a dva z jejích nadřízených byli ve vykonstruovaném procesu odsouzeni na doživotí. Vůbec nechápala, co se to kolem ní děje.

Herectví ji nakonec ve škole nebavilo a tak přešla na dramaturgii. Tam se potkala se svým prvním manželem, notorickým sukničkářem Petrem Haničincem, jehož příjmení si nechala po celý život. Po narození dcery Alexandry se Haničinec rozhodl, že je na rodinný život ještě mladý a manželku i s dcerou opustil.

V kariéře měla mnohem více štěstí

Československá televize začala vysílat 1. května 1953 a už v listopadu dostala Štěpánka příležitost v televizi pracovat ještě jako studentka. Na rozdíl od svých spolužáků vytušila, že televize má obrovský potenciál.

A ona ho dokázala využít. Popularita se dostavila hned a stala se z ní ve vysílání pro děti doslova první velká legenda. Kuťásek, Kutinka, Kačenka, čertík Bertík – to byly figurky, se kterými děti rostly a to právě díky pořadu, který Haničincová moderovala.

Začalo to růžovým tankem

Nápadem na růžový tank se sice chlubil v roce v roce 1991 jeden výtvarník, ale stejný nápad měla o mnoho let dříve Haničincová. Vymyslela pohádku o růžovém tanku, který se styděl za akci sovětských vojáků během okupace roku 1968. A malér byl na světě. Pohádku nestihla ani připravit, byla vyloučena ze strany a měla omezený přístup na obrazovku. Měla však velké štěstí, že byla tak oblíbená a tak ji televize brzy odpustila a získala zpět svoji pozici.

Haničincová a Přeučil

Jan Přeučil mladou herečku zaregistroval už když viděl záznam z návštěvy Gagarina a moc se mu líbila. Jenže byl ženatý se stavařkou a chvíli trvalo, než manželé zjistili, že si nemají o čem vyprávět. Po šesti letech se s Mirkou pokojně rozešel.

Štěpánka se stihla ještě před setkáním s Přeučilem podruhé vdát za režiséra Jana Valáška, se kterým měla syna Jana. Teprve po rozvodu kvůli alkoholu potkala tu pravou lásku.

Když už o sobě začal dávat vědět Jan Přeučil a „oťukávat si terén“, ona váhala. Měla už dvě děti a chtěla muže, který bude mít rád nejen ji, ale i děti. Nakonec si vybrala dobře.

Na svatbě v prosinci 1971 byla řada slavných osobností. Pozvaný byl třeba i Vladimír Menšík a Josef Vinklář. Proslýchá se, že když šel kolem známý malíř Jan Zrzavý, nebylo to náhodou a také chtěl vidět, jak to Štěpánce sluší ve svatebních šatech.

Oba herci manželství popisovali jako rodinou idylku. To až do okamžiku, než si Alexandra, první dítě Štěpánky, našla jako druhého partnera Jiřího Chmelu, který byl v hledáčku Státní bezpečnosti kvůli sympatizování s Chartou 77. Státní bezpečnost začala sledovat celou rodinu. Štěpánku si předvolal ředitel televize s tím, že musí dceři domluvit, aby Chmelu nechala. K tomu samozřejmě dceru nutit nemohla a situace se stále zhoršovala.

Nakonec se její dcera s manželem Jiřím Chmelou vystěhovali do Rakouska, aby měla rodina klid. To však znamenalo, že už se domů nepodívá a Štěpánku to zlomilo. Nepřidaly jí ani závistivé hlasy matek budovatelek, které hlásaly, že Štěpánka už z obrazovek nesmí vychovávat jejich děti.

Haničincová sice zůstala v roli dramaturgyně, ale na obrazovky už nesměla a brzy zjistila, že si za více než pětadvacet let na kamery zvykla, že se jí najednou této „drogy“ nedostávalo a bylo zle. Začaly se u ní projevovat úzkost a deprese.

Nijak zvlášť se neradovala ani v roce 1989, mohla se sice vrátit na obrazovky, ale tušila že čertík Bertík nemá v záplavě zahraniční tvorby žádnou šanci na úspěch. Přestože se snažila přizpůsobit, nestačilo to. Nabídka na roli pohádkové babičky, která bude vyprávět dětem pohádky, ji způsobila málem kolaps. Po roce 1996 se její stav ještě zhoršil a na světě ji už nic nebavilo. Alkohol ji otupoval, jak potřebovala.

To vedlo k tragické události. Manžel Jan Přeučil ji našel 27. října 1999 ležet doma bez známek života. Ani bulváru se nechtělo moc psát o tom, co bylo v pitevním protokolu. Přece jen to byla dlouhé roky královnou dětských srdcí.