Měl by Prokop přenechat ředitelskou židli zkušenějším?

Jak nezkušený ředitel obstojí tváří v tvář šikaně a zbrani?

Už na samém začátku, kdy se Irena rozhodla odletět do Peru a předat ředitelskou funkci svému zástupci, vyjádřil profesor Kalina jisté pochybnosti. Prokop přece nemá s prací ředitele žádné zkušenosti, nebylo by tedy rozumnější přijmout zpátky Boženku Puklickou? Irena však projevila velkou důvěru vůči Prokopovi. Je mladý, schopný a jistě si povede na výbornou. I když je pravda, že ji zarazila jeho volba zástupce. Sama by si Otíka na to místo asi nevybrala.

Kalinovy pochybnosti a skepticismus ovšem nezmizely. Určitě by bylo záhodno, aby Boženka na Prokopa dohlížela a v případě potřeby poskytla užitečné rady. Ani tenhle návrh bohužel nepadl na úrodnou půdu.

Prokop věřil, že si se vším poradí. To ale ještě netušil, že bude muset čelit největším hrozbám, s jakými se ředitelé a kantoři vůbec mohou setkat – drogám na půdě školy, drsné šikaně studenta, dokonce i střelné zbrani.

Prokop rozhodně nečekal, že bude řešit takové hrůzy

Nic nemohlo Prokopa připravit na události příštích týdnů. Bývaly dny, kdy si myslel, že jeho nejhorším problémem je ustavičné papírování a vyřizování e-mailů od rodičů. Vyplňování formulářů, jednání s jinými školami, reagování na dotazy a přání kolegů, to všechno mu bralo čas a vyčerpávalo ho. Kdyby ale věděl, že ho čeká něco daleko horšího, milerád by se vrátil k papírům na pracovním stole.

Aféra kolem marihuany, kterou do školy přinesla Žofka, nebyla nic příjemného, ale nějakým zázrakem se ji povedlo vyřešit. Žofka se snad poučila, Dušková byla zasypána argumenty a poněkud uklidněna, i když tedy dceru odhlásila z pěstitelského kroužku. Anežka nakonec odjela na vysněnou stáž, a tak všechno dobře dopadlo.

Avšak den, kdy Šimon přinesl do školy zbraň, se všemi znovu pořádně otřásl – víc než kdy dřív. Prokop se snažil situaci zvládnout. Byl to právě on, kdo se pokusil mladíka uklidnit a přimět, aby zbraň složil. To se ale nakonec podařilo až Jirkovi. Přestože zbraň nebyla nabitá, Šimon jí mířil na spolužáky a odstartoval tím strašlivou kauzu, která Prokopa trýzní každý další den.

Mladý pan ředitel jistě nepočítal s tím, že bude muset jednat se sociálkou, inspekcí, policií, vyděšenými rodiči i kolegy a s Irenou Landovou, která se za školu stále cítí odpovědná, a právě proto se rozhodla přiletět z Peru. Chce Prokopovi nabídnout pomocnou ruku a cenné konzultace. Tuší, že sám si s řešením tak ožehavé záležitosti, jako je šikana, zřejmě neporadí. Prokop ale jakoukoli pomoc zvenčí odmítá. Má pocit, že při jednání s rodiči by nevypadalo dobře, kdyby mu stál někdo za zadkem. Kromě toho cítí potřebu vyřešit tento problém sám. Ale skutečně na to stačí?