Některé postavy v Ulici máme rádi, některé ne, prostě jako v životě. Seriál nesmí skončit

Postavy mívají předobraz ve skutečných lidech

Ulice běží každý všední den už od roku 2005 a snaží se nejen nabízet témata přímo ze života, ale také přinášet věrohodné postavy, ve kterých se mnozí z nás snadno najdou. Seriál si dává záležet na tom, aby dosáhl do všech oblastí zájmu, věkových kategorií i sociálních vrstev společnosti, jak v jednom starším rozhovoru potvrdila kreativní producentka Silvia Klasová:

V tvůrčím týmu Ulice se snažíme o to, aby mezi našimi postavami byly zastoupeny všechny věkové kategorie a sociální vrstvy. A když vidíme, že nám někdo ‚schází‘, začneme situaci řešit. Zpravidla se tak děje během linkování jednotlivých sezon, v rámci kterých si dvakrát do roka shrneme všechny linky a postavy – i ty, jejichž příběh bude končit. Hned celkem jasně vidíme, kde vzniká prázdno, anebo by výhledově mohlo vzniknout. Toto prázdno se pak snažíme co nejlíp zaplnit.

Jistě nepřekvapí, že fiktivní postavy mají často předobraz v někom skutečném. Vždycky je ostatně lepší představit si někoho konkrétního nebo třeba spojit vlastnosti více různých osob do jedné výsledné podoby. Díky tomu vám vznikne postava, která bude působit autenticky, živě a plasticky.

Obvykle je to ale tak, že hledáme archetypální postavy a většina z autorů někoho podobného zná. Společně se tedy doplňujeme a dolaďujeme daný charakter tak, aby nám obživl pod rukama. Každý z nás má ve svém okolí třeba podobného hypochondra, jakým je postava Petra Kaštana, nebo charismatického manipulátora, kterého představuje Blančin manžel Luděk Volák.

Bez Ulice ani ránu, rozhodně nesmí skončit

Ačkoli po dvaceti letech se už čím dál častěji objevují názory, že je nejvyšší čas, aby Ulice skončila, mnozí diváci by si to nepřáli. Nedovedou si ani představit, že by jejich všední večery nedoprovázel tento obligátní večerníček pro dospělé.

Až na některé maličkosti je Ulice téměř jediný pořad, který opravdu sleduji a na který se těším. Zrelaxuji se u něj, odpočinu si a lépe usínám. Někdy i v první třetině (dokoukám hned, jak to jde), únavou, nikoliv nudou.

„Ulici sleduji od začátku. Pokud by skončila, skončí jeden z mých rituálů večera. Pravda, někdy jsme brblaví sledující, ale chyběla by.“

Na Ulici se dívám od začátku, něco se mi líbí, něco ne. Je dobré, že je hodně příběhů ze života, každý si může vybrat. Jen tak dál, pokud to bude možné!

„Skončit by určitě neměla, Ulice je naprosto jedinečná. Sleduji úplně od začátku a vždy se těším na další díl. Samozřejmě že některé postavy se mi líbily víc, některé míň, jako v životě. Ulice je prostě nej.“