Čas skončit? Dnes je to přesně 20 let od první klapky natáčení Ulice, někteří diváci prohlašují tuto sezónu za dosud nejhorší

Ulice vždycky byla továrnou, kde všechno šlape

Ani se nechce věřit, že už je to opravdu celých dvacet let od okamžiku, kdy padla první seriálová klapka a kdy se natáčení oblíbené Ulice rozjelo na plné obrátky. Stalo se tak 6. června 2005 v hostivařských ateliérech, kam se seběhli všichni novináři z okolí vzhledem k tomu, že se jednalo o výjimečnou událost – každý chtěl být při startu natáčení denního seriálu, projektu, jaký u nás do té doby neměl obdoby. Dodnes platí za jeden z mála úspěšných počinů tohoto druhu, jak ostatně naznačil jeden z duchovních otců Ulice, šéfautor a šéfdramaturg Radek Bajgar:

Říkáme tomu továrna, protože to vypadá jako továrna, funguje jako továrna a taky to je továrna. Denní seriál mají jen některé velké a prosperující televize ve světě. Podle mého názoru jde o jeden z produkčně nejtěžších úkolů, do kterého se televize může pustit.

Není divu, že před těmi dvaceti lety snad nikdo nepředpokládal, že by seriál mohl skutečně dosáhnout tak velkého a dlouhodobého úspěchu, zvlášť proto, že nikdo vlastně moc netušil, do čeho jde, štáb ani herci, a všechno muselo už tehdy odsýpat bez jakéhokoli zaváhání, právě jako při tovární výrobě.

„Těžko si představit náročnější úkol“

U režírování prvních epizod byl další z duchovních otců seriálu a jeho první šéfrežisér Dušan Klein, díky němuž se právě řada známých herců rozhodla vstoupit do neprobádaných vod a zariskovat. Na place se roku 2005 sešlo mnoho z těch, kteří zůstávají součástí Ulice i dnes – jedni třeba po několikaletých přestávkách, jiní se železnou pravidelností a výdrží.

Někteří už ze seriálu dávno zmizeli, zůstávají však v našich vzpomínkách. Připomenout můžeme Ondřeje Pavelku jako Oldu Farského, Alenu Vránovou v roli Marie Králové nebo Michaelu Badinkovou, jež se zrovna nedávno na chviličku vrátila v rámci oslav jubilejní dvacáté sezóny jako Lenka Hejlová. Stálou součástí obsazení jsou Jaroslava Obermaierová, Václav Svoboda, Aneta Krejčíková nebo Ilona Svobodová. Po čtrnácti letech se v centru dění znovu objevila Tereza Brodská. Zkrátka, pro některé herce znamená návrat do Ulice vlastně návrat domů.

Pravda, někteří diváci prohlašují dvacátou sezónu za dosud nejhorší, jelikož ústy kreativního producenta Maria Kubaše slibovala odlehčení, humor, hravost, ale nabídla hlavně další dramata, negativní témata a nepříjemné zápletky (závislosti, nemoci, rozchody, intriky apod.). Právě Mario Kubaš si přitom chválí přetrvávající přízeň diváků.

Každodenně točíme takový menší film, takřka bez přestávky. A diváci to pořád milují. Milion diváků a divaček každý den potvrzuje, že je naše příběhy zajímají a baví je, jak vnímáme nástrahy lidského života. Tvoříme takovou paralelní realitu – Ulice je svět, ke kterému se diváci s důvěrou obrací. Vážíme si toho, už dvacet let!