Od pohádky k dramatu. Co všechno musela herečka z Ulice překonat, aby mohla být sama za sebe

Barbora Mudrová už jako dítě tíhla k herectví

Když byla sympatická herečka Barbora Mudrová, pro diváky známá jako Ája Holoubková z Ulice, hostem v pořadu TALK!, rozpovídala se nejen o své roli v nekonečném seriálu, ale také o herectví samotném. Že se chce dát právě na tuto profesní dráhu, věděla prakticky už od dětství, kdy se svým dvojčetem zkoušela všelijaké scénky. Sestra Alena se ostatně vydala stejnou cestou, zahrála si např. v seriálu Svatby v Benátkách nebo v pohádce Pravý rytíř, kde ztvárnila jednu z hlavních víl společně s Barborou.

Se svou sestrou jsem od dětství měla potřebu předehrávat scénky, ideálně co nejvíce dramatické. Doma v pokoji jsme si třeba daly pod stůl matrace, oblékly jsme si nějaké kostýmy, daly jsme tam židle, pozvaly rodiče a uvedly to jako největší představení. Reálně ta scénka trvala asi deset sekund a bylo to o tom, že jedna hraje komořího, druhá královnu a teď se spolu o něčem hádají.

Barbora Mudrová dále vyprávěla o dávném letním pobytu v chatové osadě na jihu Čech, kde byla s rodiči. V tamní společenské místnosti byly knížky o starých dětských filmech, jako je Přijela k nám pouť nebo Pod jezevčí skálou.

Byly tam fotky z natáčení a vyprávění herců, jaké to natáčení bylo. Celý vlastně ten pohled do zákulisí. Tenkrát jsem tím byla úplně ohromená a vím, že po každém výletě, ze kterého jsme se s rodiči vraceli, jsem se strašně těšila do téhle klubovny, abych si tu knížku ještě znovu prolistovala a každou fotku si zapamatovala. Říkala jsem si, že tohle bych chtěla zažít.

Není jednoduché mít dvojče, které je také herečkou

Jaké to vlastně je, když máte sestru, navíc dvojče, která se profesně věnuje v podstatě tomu samému? Nepletou si někdy lidé Barboru s Alenou a naopak? Nekonkurují si? Dokonce dělaly přijímačky na stejnou školu.

Obě jsme se hlásily na konzervatoř. Nevím, která z nás s tím přišla. Dlouhou dobu, když jsme dospívaly, jsme měly strašně podobné nápady. Hodně jsme si rozuměly, obě jsme si chtěly najít ten nejlepší dramaťák v Praze. Pak jsme se teda rozhodly hlásit na konzervatoř, kde se stal moment, který mě zaskočil. V tom prostředí natáčení castingů je hodně hereček a každá tam vystupuje sama za sebe.

Tenkrát jsem zjistila, že když tam půjdeme se ségrou spolu, je ta situace jakoby proti nám. Oni hledají jen jednu herečku a my jsme tam dvě, jsme prakticky stejné. Často se nám stávalo, že nás nevybrali už kvůli tomu, že jsme dvojčata a oni chtěli jednu. Byly jsme brány jako škatulka ‚dvojčata‘. Poprvé ode mě přišla velká potřeba se odlišit. Ani jsem nevěděla, jak si s tím impulzem poradit. Bylo to až takové roztrhávání našeho pouta.