Roztržitý Francouz oslavil 92 let. Z dítěte ze zámku se stal Velký blondýn a nakonec našel svůj klid mezi vinicemi

Při vyslovení jména Pierre Richard, si většina diváků okamžitě vybaví vysokého, hubeného muže s rozcuchanými vlasy, výrazem věčného snílka a talentem dostat se do těch nejneuvěřitelnějších problémů. Velký blondýn, jak mu Francouzi i diváci po celém světě dodnes přezdívají, však nikdy nebyl jen komikem, který se uměl efektně zamotat do vlastních problémů. Jeho životní cesta je překvapivě pestrá a 16. srpna 2026 oslavil 92 let. Má za sebou nejen hereckou práci, ale také režii a vinařství. A rozhodně nepomýšlí na odpočinek.

Zámek, bohatá rodina a chlapec, který měl úplně jiné plány

Pierre Richard se narodil 16. srpna 1934 ve Valenciennes jako Pierre-Richard Maurice Charles Léopold Defays. Pochází z velmi dobře situované průmyslnické rodiny a dětství prožil na rodinném zámku La Rougeville nedaleko Valenciennes.

Jenže místo toho, aby jednoho dne převzal rodinné podnikání, zamířil úplně jinam. Zajímalo ho divadlo, pohyb a komedie. Studoval herectví a začínal také u Maurice Béjarta. Právě tam získal zkušenosti s pohybem, které později výrazně ovlivnily jeho filmový styl. Jeho slavná gesta, pády, nekoordinované pohyby a zvláštní způsob chůze tak nebyly jen náhodnou součástí jeho filmových postav. Z části vycházely z jeho divadelního a pohybového základu.

K filmu se dostal v roce 1967, ale opravdový průlom přišel až o několik let později. V roce 1970 natočil Le Distrait, který nejen režíroval a napsal, ale také v něm hrál. Tehdy už bylo jasné, že se na francouzské scéně objevila osobnost, která se jen tak neztratí.

Velký blondýn, který změnil obyčejnou nešikovnost v umění

Největší sláva ale přišla s postavami, které měly společné jedno: Pierre Richard v nich téměř nikdy nepůsobil jako neohrožený hrdina. Spíš jako člověk, kterému se všechno komplikuje přesně ve chvíli, kdy by potřeboval, aby alespoň jedna věc vyšla správně.

Filmy jako Velký blondýn s černou botou, Návrat velkého blondýna, Hračka, Jsem nesmělý, ale léčím se z něj udělaly jednu z největších francouzských komediálních hvězd. Jeho spolupráce s Gérardem Depardieuem navíc vytvořila dvojici, která fungovala na principu dokonalého kontrastu. Zatímco Depardieu působil robustně a nebezpečně, Richard byl hubený, nervózní a zdánlivě věčně ztracený.

A jeho popularita dávno překročila francouzské hranice. Obrovskou hvězdou se stal například v zemích bývalého Sovětského svazu, kde jeho filmy získaly téměř kultovní status. Jeho humor navíc fungoval i bez dokonalé znalosti francouzštiny. Richard totiž dokázal velkou část vtipu vyjádřit pohybem, výrazem a načasováním. 

A pak přišla vinice. Náhoda, která mu změnila život

Možná nejpřekvapivější část jeho příběhu ale začala v roce 1986. Richard tehdy přijel do Gruissanu v jižní Francii. Nejel tam s plánem stát se vinařem a už vůbec ne s představou, že si tam vybuduje druhý život. Přesto ho zdejší krajina natolik okouzlila, že se rozhodl koupit zdejší Domaine de l'Évêque.

Nebyla to žádná naleštěná usedlost připravená pro slavného herce. Čekalo ho místo, které potřebovalo značnou obnovu. Richard se ale pustil do práce a postupně obnovil přibližně dvacet hektarů vinic. Z herce se tak stal vinař a z jižní Francie místo, kam se opakovaně vracel.

Dnes je jeho spojení s Gruissanem tak pevné, že tam dokonce natočil svůj poslední režijní film. Pro Richarda se vinice nestaly pouze investicí, ale součástí života. Místní turistické materiály dodnes uvádějí jeho Domaine de l'Évêque jako jednu z tamních zajímavostí a jeho vína získávají ocenění.

V 91 letech znovu usedl do režisérského křesla

Kdyby si někdo myslel, že po devadesátce už Richard bude pouze vzpomínat na staré filmy, pořádně by se spletl. V roce 2025 uvedl film L'homme qui a vu l'ours qui a vu l'homme (Muž, který viděl medvěda), ve kterém si zahrál hlavní roli a zároveň jej režíroval.

Šlo o jeho devátý režijní film a zároveň o návrat za kameru po téměř třech desetiletích. 

Ještě zajímavější je, že nový film nevznikal někde v anonymním ateliéru. Richard ho natočil právě v Gruissanu, tedy na místě, které zná více než čtyřicet let. Inspirovali ho dokonce místní lidé. Ve filmu se tak podle AlloCiné odrážejí skutečné postavičky z jeho okolí – například řezník, automechanik nebo restauratér.

A název s medvědem není úplně náhodný. V okolí se totiž skutečně odehrála neobvyklá událost. Medvěd utekl ze zoologické zahrady v Sigeanu a několik dní se ukrýval. Richard tehdy nebyl doma, ale o případu se dozvěděl z televize a zjistil, že se zvíře pohybovalo dokonce v blízkosti jeho pozemku. Příhoda se nakonec stala jednou z inspirací jeho filmu.

Dnes už Pierre Richard není pouze Velkým blondýnem z francouzských komedií. Je hercem, režisérem, vinařem a mužem, který se i ve chvíli, kdy by většina lidí dávno odpočívala, stále dokáže pustit do dalšího filmu. Ve 92 letech tak může slavit narozeniny s bilancí, kterou mu může závidět leckterý mnohem mladší herec, a především s pocitem, že svůj život žije stále naplno.

Z chlapce, který měl jednou převzít rodinné dědictví, se stal slavný komik. Ze slavného komika vinař. A z vinaře muž, který si ve svém oblíbeném Gruissanu ještě v devadesáti letech natočil film podle vlastního scénáře.