Retro biják: Návštěva kina jako společenská událost v roce 1970

Kina nebyla výsadou měst. Téměř každá vesnice měla kinosál. A všechny kinosály vypadaly stejně. Dřevěné řady vrzajících sklopných sedadel, trocha zatuchlého vzduchu, intimní přítmí. Levné vstupné umožnilo návštěvu kina úplně všem. Program byl, ve srovnání s televizní nabídkou, překvapivě pestrý. Dokonce i výběr filmů byl tak bohatý, že si do kina našlo cestu hodně lidí. Dobrodružství pro děti, krimi či zamilované romance pro mladé, rodinné ságy pro rodiče.

Rok 1970 zahájil produkci v kinech stylově

Už na konci ledna vtrhl do kin film Kladivo na čarodějnice. Tento film z dílny Otakara Vávry, který ho natočil v roce 1969, má dodnes od diváků hodnocení, které by mu mohla většina novodobé české tvorby závidět.

Středověké soudní procesy s čarodějnicemi jsou zahaleny dodnes tajemstvím, které dokáže pěkně podráždit fantazii. A už v roce 1963 sepsal na toto téma Václav Kaplický velmi úspěšný román.

Právě jeho literární okénko do středověku inspirovalo Otakara Vávru a Ester Krumbachovou k napsání scénáře, podle kterého Vávra natočil vynikající historické drama Kladivo na čarodějnice.

Tvůrci tohoto příběhu se inspirovali čarodějnickými procesy, které proběhly na našem území v letech 1678 až 1695 a existují o nich dochované soudní zápisy. Autor knihy si pro své dílo vybral stejný název, jaký měl „středověký manuál k potírání čarodějnictví“, sepsaný už v roce 1486. Režisér Vávra název zachoval.

Osudy „proviněných“, kterých se církev tak moc bála, že na jejich eliminaci musela vytvořit manuál, budí vlnu emocí dodnes. Děj filmu se jasně soustřeďuje na osudy osob skutečně obžalovaných v čarodějnických procesech, ale film má i podtext, který pracuje s politickými procesy z padesátých let.

Temným protagonistou vyprávění je Jindřich František Boblig z Edelstadtu (1612–1698), císařský laický inkvizitor, který prokazatelně vedl čarodějnické procesy na Šumpersku a má na svědomí přes sto upálených osob, a to včetně šumperského děkana Kryštofa Lautnera a jeho mladé hospodyně Zuzany (Soňa Valentová).

Je jasné, že o náboženství zase tak moc nešlo a inkvizitor se s místní šlechtou podělil o většinu majetku upálených... Vávrův filmový Boblig v podání Vladimíra Šmerala je sadistický fanatik, který prostřednictvím mučení a zastrašování donutí k doznání desítky nevinných lidí.

Z pohledu filmové tvorby jde o dílo, které nebylo v době normalizace nijak moc ceněno, ale mimoděk se stalo jedním z posledních svobodně natočených snímků, které dávají profil tomuto období. Pro osmapadesátiletého Vávru šlo o nadčasové a expresivní dílo, jež patří k tomu nejlepšímu, co jeho režisérská činnost přinesla.

Snímek si lze zhlédnout na Voyo.