Češi ji znají jako princeznu Růženku. Teď má život, který byste nečekali

Jenže po roce 1982 se z filmového plátna i televizních obrazovek vytratila. Jako by se nad ní zavřela opona. Oblíbená pohádka se sice reprízuje dodnes, ale její princeznu už v dalších hereckých rolích nenajdete. A to vyvolává otázku: kam se poděla dívka, která se stala symbolem jedné z nejkrásnějších českých filmových pohádek?

Marka Míková: od princezny k renesanční tvůrkyni

Dnes byste ji pod jménem Marie Horáková nenašli. Už dlouhá léta je to Marka Míková. Jméno získala sňatkem s překladatelem, hudebníkem a publicistou Tomášem Míkou. Společně přivedli na svět čtyři děti. Tři syny a jednu dceru. Manželství sice skončilo, ale příjmení i umělecké jméno si Marka ponechala.

Z herečky se postupně stala divadelní autorka. Ale i režisérka, loutkářka, spisovatelka (hlavně dětských knih) a muzikantka. Sama o sobě říká, že je „renesanční osoba“, která se pouští do všeho od divadla přes hudbu až po práci v organizaci Loutky v nemocnici. A co je na tom nejlepší? Marka tvrdí, že je spokojená tak, jak to je.

Z dramatického kroužku rovnou mezi filmové hvězdy

Na první pohled to vypadalo jako splněný sen. Dívka z Českých Budějovic chodí na dramatický kroužek při střední škole a než se naděje, stojí před kamerou Karla Kachyni. Marie Horáková (dnes Marka Míková) si svůj debut odbyla v pouhých patnácti letech ve filmu Robinsonka. Pak přišlo pár menších televizních rolí. No a nakonec osudová nabídka, která ji navždy spojila s pohádkovým královstvím.

Měla jsem samozřejmě velkou radost. Ani jsem to nečekala. Předtím jsem hrála v Kachyňově filmu Robinsonka, takže jsem byla v určité herecké databázi. Přišla jsem na konkurz spíše jen tak, ne, že bych věřila, že tu roli dostanu. Ale postupem jsem šla do dalšího, užšího výběrového kola a nakonec jsem se stala navždy princeznou. Musím říct, že je to takový můj osud, že mi to asi už nikdo neodpáře,

popsala své reakce na získání princeznovské role deníku iDnes.cz.

Ve chvíli, kdy přijala roli krásné a něžné Růženky ve Vorlíčkově pohádce Jak se budí princezny, se z ní stala hvězda. A to nejen na plátně. Natáčení bylo plné zážitků, přátelství a nečekaných dramat, která by se do scénáře klidně mohla připsat.

Princeznovská idylka s trochou akčního adrenalinu

Během natáčení si padla do oka s oběma filmovými princi: Janem Krausem a Janem Hrušínským. Ten mladší se jednou rozhodl zahrát na dobrodruha. Vymyslel, že ji překvapí v hotelovém pokoji tak, že k ní po římse vyleze až k oknu. Jenže místo romantického „bu bu bu“ následoval pád přes prosklenou stříšku rovnou do restaurace. Výsledek? Zlomená stehenní kost a natáčení s nohou v sádře. V pohádce si toho divák nevšimne. Jen princ občas lehce kulhá.

Vzpomínky ale nezůstaly jen u adrenalinových historek. Na place zářili také Vladimír Menšík a Jiří Sovák. Společně tvořili nezapomenutelný komediální tandem. Menšík si z Horákové utahoval kvůli jejím věčně ušpiněným růžovým šatům. V soukromí jí přezdíval „princezna Briketa“. Sovák se k němu s humorem rád přidával a díky nim bylo natáčení opravdu veselé.

Ráda vzpomínám na maskérny, kde řada komiků, kteří tam vystupovali, jako Menšík a Sovák a tak dále, byli hrozně vtipní. Oni od chvíle, kdy ráno nasedli do taxíku, sršeli vtipem. Nevím, jestli to pořád takhle funguje, zda jsou herci pořád takhle plní energie, ale tihle pánové byli. Takže jsme se prakticky smáli pořád,

svěřila Marka Míková již zmíněnému deníku.

Zůstala sama na čtyři děti

Jak zvládala skloubit práci a péči o děti? Bylo to všechno dohromady. Občas pomohla babička, která byla zároveň jejich prababičkou. Bydlela kousek od ní. Byla to ta typická babička, která vás přivítá teplou polévkou a teprve po jídle si s vámi v klidu popovídá.

Měla jsem svoji babičku, což byla jejich prababička, úžasnou ženu, která bydlela v Celetné ulici, takže to bylo kousek. Mohla jsem jet na kole z Ledeburu přes most a tam byla babička,

řekla herečka v podcastu Na Kafeečko s Miluší Bittnerovou.

Rodinné oslavy plné smíchu a společných vzpomínek

Marka Míková má doma pořádný tým. Čtyři děti a sedm vnoučat. I když se nevidí každý den všichni najednou, ke konci roku se rodina pravidelně schází na společné vánoční oslavy a narozeninové party. U stolu tak často usedne kolem patnácti členů. To je podle Marky ideální počet na veselou a srdečnou sešlost.

Rodinné vztahy ale nekončí u oslav. Marka se svými syny tráví čas i mimo slavnostní chvíle. Dokonce i během návštěv v nemocnicích, kde hrají společná představení. Jeden z jejích synů, Matyáš, studuje režii na DAMU, druhý, Kryštof, se loutkohercem stal téměř přirozeně. Společná vášeň pro divadlo je tak spojuje i mimo rodinné stoly.