Princezna, která nespoléhá na pohádky. Příběh herečky Kláry Apolenářové

Herečky, která nikdy nekřičela do světa, že chce být slavná, a přesto si našla pevné místo na české divadelní i televizní scéně. Bez okázalosti, zato s talentem, pracovitostí a lidským nadhledem.

Brněnské začátky a cesta za snem

Klára Apolenářová se narodila v roce 1976 v Brně. Městě, které má k divadlu a kultuře velmi blízko. Možná právě tam se zrodil její vztah k herectví. Po absolvování gymnázia už bylo jasno, že svět čísel a tabulek ji lákat nebude. Místo toho zamířila na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, legendární DAMU, kde se z talentovaných studentů stávají herci z masa a kostí.

Studium jí dalo nejen techniku a herecké dovednosti, ale také disciplínu a schopnost ponořit se do role naplno. A to se jí později víc, než hodilo.

První krůčky před kamerou

Do světa filmu a televize vstoupila Klára už koncem 90. let. V roce 1997 se objevila ve filmu Stůj, nebo se netrefím! Zde sice nehrála hlavní roli, ale rozhodně na sebe upozornila. O rok později následoval televizní film Lolinka a kníráč, který se stal pro mnoho diváků zapamatovatelným, a to nejen kvůli pohádkové atmosféře.

Právě tady si Klára vyzkoušela roli princezny. Ano, krásné, ale poněkud rozmazlené Lolinky, která omdlévá častěji než jiné pohádkové hrdinky tasí meč. Ženiši se jí vyhýbají obloukem, král si zoufá a pohádkový svět se musí dát do pohybu, aby princezna konečně dospěla. Klára tu dokázala, že umí být půvabná i vtipná, a že komediální nadsázka jí rozhodně není cizí.

Televizní role, které mají duši

Výraznější televizní stopu zanechala v roce 2004. Tehdy se objevila v seriálu Místo nahoře v roli Andrey. Seriál si získal přízeň diváků. Klára ukázala, že zvládne i civilní,  herectví bez pohádkových kostýmů a kouzelných rekvizit.

Ve stejném roce se objevila v seriálu Náměstíčko, kde ztvárnila postavu Lily. Postupně se stávala herečkou, kterou diváci poznávají ale zároveň ji nezaškatulkují do jedné jediné role.

Film, televize a návraty

Herecká cesta Kláry Apolenářové nebyla nikdy o kvantitě, ale o smysluplných projektech. V roce 2008 se objevila v televizním filmu Fišpánská jablíčka. Významnou roli si zahrála i v  seriálu Soukromé pasti. O několik let později, v roce 2012, přišla role v televizním filmu Definice lásky. Tématu, které se dotýká každého, ale málokdo ho dokáže zahrát uvěřitelně.

Ani v posledních letech nezmizela z obrazovek. V roce 2021 se objevila ve filmu Prvok, Šampón, Tečka a Karel a také v seriálu Hlava Medúzy. Zde se objevila ve dvou epizodách. Klára zkrátka přichází a odchází tiše, ale vždy s profesionálním výkonem.

Divadlo jako srdeční záležitost

Vedle filmové a televizní práce je pro Kláru Apolenářovou klíčové divadlo. Působí v Městském divadle v Mostě. Tady si vybudovala silné jméno a stabilní herecké zázemí. Právě zde získala v roce 2004 cenu diváků za nejlepší herecký výkon sezony. A to je ocenění, které se nekupuje, to si musíte vyhrát večer co večer na jevišti.

Herečka, která se nezastaví

Když zrovna nestojí na jevišti nebo před kamerou, rozhodně nesedí doma se založenýma rukama. Mezi její záliby patří tanec, zpěv, jízda na koni i šerm. Ano, šerm. Protože proč ne? Herečka, která zvládne emoce, rytmus i kord, má rozhodně náskok.

Princezna bez korunky

Klára Apolenářová možná ztvárnila princeznu, ale v reálném životě si na pohádkové iluze nehraje. Je herečkou, která si svou cestu vyšlapala poctivě, bez skandálů a bez zbytečného pozlátka. A právě proto působí tak lidsky, sympaticky a uvěřitelně. Není to princezna, která čeká na záchranu. Je to žena, která si svůj příběh píše sama a dělá to s lehkostí, humorem a talentem.