Pelíšky: Cholerické výstupy válečného veterána jako by scenárista Petr Jarchovský napsal Jiřímu Kodetovi na míru
Jiří Kodet měl umělecké geny a už několik generací jeho předků zanechalo stopy nejen v herectví, ale i v sochařství. Jiří se narodil dvěma bohémům, kteří ani dítě neplánovali a manželství je moc svazovalo. Není divu, že se jejich svazek rozpadl a každý si šel svou cestou. Jirka tak nedostal tolik rodičovské lásky, kolik potřeboval a vztah s matkou spíše nahrazovalo přátelství s tetou. Rodičovská láska mu chyběla a měl pocit, že nikam nepatří. Pocit osamění hodně ovlivnil jeho citlivou duši, kterou před světem skrýval. Jeho nevlastní bratr Kristian o něm tvrdil, že byl vlastně celý život zoufalý.
Matka Jiřina Steimarová se znovu vdala a čekala další dítě a otec Jan Kodet se také oženil a založil si novou rodinu. Jiří tak najednou získal pocit, že nikam nepatří. Navíc měl strach, že se od něj očekává hvězdná herecká kariéra a on se na to necítil.
Když mu jeho nevlastní otec emigroval, situace v rodině se nijak nezlepšila a matku navíc vyhodili z Národního divadla. Děda Jiří Steimar ho neustále srážel, že z něj nikdy nic nebude a měl by si najít práci v nějakém neznámém divadle, aby rodině nedělal ostudu.
Jiří tak spíš rostl na ulici, domů chodil k matce jen na jídlo a u otce občas přespal. Byl neustále navztekaný a výbušný. Občas po matce házel ze vzteku věci, ale dával dobrý pozor, aby ji netrefil. O dobrém rodinném zázemí nemohla být ani řeč a matka nakonec na jeho úspěchy začala žárlit.
Jak Jiří stárl, rozhodl se že che být se všemi lidmi kolem sebe zadobře a být slušným člověkem. To z jeho povahou nemohlo být úplně snadné, ale na druhou stranu byl také velmi vtipný a štědrý.
Role válečného veterána ve filmu Pelíšky byla pro herce tak přirozená, že nic hrát ani nemusel.
Když naše máma film viděla, ptala se, jestli to napsali o Jirkovi, protože když jeho žena Soňa zkazila knedlíky, tak to byl velký problém,
zavzpomínala v rozhovoru zveřejněném v Nostalgii, jeho nevlastní sestra Evelyna Steimarová.
V životě i ve filmu, nikdo nepoznal, kdy jeho cholerické výbuchy byly opravdové a kdy je hrál. Ale i kvůli maličkosti dokázal neuvěřitelně vyvádět, přesně jako jeho postava ve filmu.
Nebylo proto až tak velkým překvapením, když ho v roce 2003 přímo při divadelní premiéře postihla mozková příhoda. Přesto představení dohrál, i když se jevil jako opilý. Zemřel o dva roky později na selhání organismu. Krátce před smrtí se přestal rozčilovat a křičet. Rodina už tušila, že je zle.
- ČSFD,
- Nostalgie,
- autorský článek