Metoda Markovič: Straka. Příběh monstra s tváří dítěte, který šokuje i po desítkách let

Dlouho očekávaný kriminalista Markovič je zpět

Metoda Markovič: Straka patří k nejdiskutovanějším českým seriálům posledních let. Tvůrci se rozhodli navázat na oceňovanou Metodu Markovič: Hojer, ale tentokrát se vydali ještě citlivějším směrem. Příběh mladistvého sériového vraha Jiřího Straky není jen kriminálkou, ale i sondou do fungování justice, vězeňského systému a hranic lidské odpovědnosti.

Seriál pracuje s minimem efektů a s maximálním důrazem na psychologii postav. Nešokuje, ale nutí diváka přemýšlet. Právě proto vzbudil tak silné reakce, ať už pozitivní, nebo kritické.

Spartakiádní vrah očima mladého herce Maxmiliána Kocka

Hlavní roli Jiřího Straky ztvárnil Maxmilián Kocek, herec, kterému bylo v době natáčení pouhých dvacet let. Diváci ho do té doby znali především ze seriálu Sex O’Clock, určeného mladému publiku. Přechod k postavě brutálního vraha tak pro něj znamenal dramatický zlom a také možnost ukázat svůj talent.

Měl jsem strach, že se v tomhle věku rychle zaškatulkuju. Právě proto jsem byl rád, že přišla nabídka na úplně jiný žánr,

řekl Kocek na tiskové konferenci po premiéře seriálu. Zároveň ale zdůraznil, že jde o velmi citlivé téma, ze kterého si rozhodně nechtěl udělat hereckou trofej.

Náročná role bez opory v empatii

Ztvárnit Jiřího Straku nebylo jednoduché ani po herecké stránce. Kocek otevřeně přiznal, že s postavou nemá nic společného a nemohl se opřít o empatii, jak je u herecké práce běžné.

S tímhle člověkem, kterého hraju, nemám společného vůbec nic. Musel jsem úplně změnit způsob práce a držet si odstup,

vysvětlil. Právě tento chladný přístup ale přispěl k autenticitě výkonu, který mnozí kritici označili za mimořádně přesvědčivý.

Casting, který narážel na hranice rodičovské tolerance

Tvůrci původně hledali herce kolem šestnácti let, tedy ve věku skutečného pachatele. Brzy se však ukázalo, že to nebude možné. Řadě talentovaných uchazečů rodiče účast v projektu zakázali z prostého důvodu: téma bylo pro ně nepřijatelné.

Kocek měl výhodu věku i osobního rozhodnutí. Navíc působí velmi mladě. Přesto pro něj natáčení znamenalo extrémní zátěž. Současně se totiž připravoval na maturitu na divadelní konzervatoři.

Bylo to náročné fyzicky i psychicky, ale nelituju,

 shrnul období, které mu možná ovlivní další život.

Skutečný Jiří Straka: fakta, která jsou horší než dramatické seriálové zpracování

Tři vraždy, pět znásilnění, šestnáct let

Skutečný Jiří Straka začal útočit v únoru 1985. Během několika měsíců napadl jedenáct žen, tři zabil a pět znásilnil. První vražda přišla na Velikonoční pondělí. Obětí byla třiadvacetiletá matka dvou dětí, kterou odvlekl do lesa, znásilnil a udusil.

Následovaly další útoky. Policie ho dopadla 22. května 1985. Bylo mu šestnáct let. Pocházel z běžné rodiny, ve škole patřil k nadprůměrným žákům. Znalci u něj popsali absolutní absenci empatie a citů.

Nejvyšší trest, který tehdy zákon dovoloval

Soud mu uložil deset let vězení, což byl nejvyšší možný trest pro mladistvého. Pokud by byl o dva roky starší, hrozil by mu trest smrti. Jeho matka později řekla, že by to považovala za „lepší řešení pro všechny“.

Do vězení nastoupil s přezdívkou Spartakiádní vrah, kterou mu dala média. Rekonstrukcí činů se účastnil bez známek lítosti.

Valdice: spoluvězni i dozorci vzali spravedlnost do svých rukou

Valdická věznice patřila v 80. letech k nejtvrdším v Československu. Pro mladistvého sexuálního vraha znamenala absolutní dno vězeňské hierarchie. Podle Strakových pozdějších výpovědí se zde rozběhlo systematické násilí.

Pokusili se mě oběsit. Přežil jsem jen náhodou,

řekl později. Popsal opakované bití, sexuální zneužívání i kopání do genitálií. Tvrdil, že násilí se účastnili nejen spoluvězni, ale i dozorci.

Žiješ, ale š..at už nebudeš,

měl mu říct jeden z nich.

Tetování a kastrace

Straka si na tělo nechal vytetovat data nejhorších okamžiků: dny brutálních útoků, kastrace i smrti spoluvězně. Nechtěl zapomenout. Genitálie měl těžce poškozené ještě před oficiálním sexuologickým zákrokem.

Psychiatr Jiří Švarc později uvedl, že kastrace u deviantních pacientů obvykle přináší úlevu, u Straky však přišla pozdě, až po fyzickém zničení. Nikdo ho však nelitoval.

Život v anonymitě

V roce 1994 se na něj vztahovala amnestie Václava Havla. Z vězení vyšel po devíti letech. Jeho matka uvedla, že pobyt přežil jen díky tomu, že dělal děvku silnějšímu vězni. Následovala ještě desetiletá ústavní léčba v Opavě a Bohnicích. Na svobodu odešel až v roce 2004, pod novou identitou, na sever Moravy. Útrapy, které za těch devět let ve vezení prožil, podrobně popsal pro Markoviče, který je zvěčnil v knize Lovci přízraků.

Později vystoupil v dokumentu České televize, kde se setkal se synem jedné ze svých obětí. Od té doby žije mimo veřejnost.

Příběh, který nemá jednoduchý konec

Seriál neuzavírá případ rozsudkem. Ukazuje, že některé zločiny nekončí soudní síní, ale pokračují dál, v tichu věznic, léčeben a paměti těch, kteří přežili.

Seriál Metoda Markovič: Straka je ke shlédnutí na Oneplay.