V životě dala přednost lásce se ženáčem před dětmi. Nakonec se majitelka sametového hlasu dočkala životní lásky

V mládí byla opravdovou kráskou a nelze si nevšimnout, že se typově podobala legendární Angelice, které propůjčila svůj hlas a má svůj podíl na její popularitě u českých diváků. Zároveň se Angelika stala její nejvýraznější nadabovanou postavou.

Já jsem ráda, že se na to lidé pořád koukají. My účinkující jsme to přitom trošku považovali jen za jednu z dalších dabingových příležitostí. Rozhodně jsme si nemysleli, že to bude za padesát let fenomén,

svěřila se herečka v jednom starším rozhovoru.

Dáma, která má nakročeno ke stovce

Lidé, kteří Libuši Švormovou potkali, o ní mluví jako o nestárnoucí, vyrovnané dámě s milým úsměvem. I přesto, že od stovky ji dělí už jen jedno desetiletí, donedávna byla stále velmi aktivní a užívala si stáří, které ji přineslo to, co v mládí marně hledala.

Po rodičích se jmenovala Schwormová, ale pár let po válce se německého příjmení zbavila a nechala se počeštit. Narodila se v roce 1935 a byla vymodlené dítě. Jejímu otci už bylo čtyřicet let. Rozdílné povahy rodičů vnímala už jako šestileté děvče a proto v patnácti letech odjela studovat do Brna, aby z napjaté domácí atmosféry zmizela. Brzy se musela postavit na vlastní nohy a najednou musela řešit své problémy a na ty, co měli rodiče, rychle zapomněla.

Věrná divadlu i partnerovi

Na umělecké škole vystudovala grafiku a po tom se přestěhovala do Prahy, kde ji přijali na DAMU. Po krátkém pobytu v Pardubicích se dostala do Městských divadel pražských, kde byla třicet let jako jedna z ženských hvězd. Hrdé vzezření ji pomohlo k mnoha krásným rolím osudových žen, často z nóbl společnosti. Skvěle uměla ztvárnit i ženy s pochybným charakterem a semetriky, což byl opak toho, jaká byla ve skutečnosti.

Do světa filmu skočila rovnýma nohama a v roce 1959 se objevila hned ve čtyřech filmech. V pozdějších letech ztvárnila velké množství postav v televizních inscenacích a seriálech. Až v devadesátých letech vzhledem k věku už televizní projekty omezila a objevila se jen v několika seriálech (např. v Ulici).

Maminka se za ní později přestěhovala do Prahy a byla její věrnou fanynkou. Bydlely však každá ve svém bytě, protože Libuše věděla, že by matka jejímu vztahu se ženatým spisovatelem a scenáristou Janem Otčenáškem nikdy neporozuměla. Jejich soužití nebylo jednoduché a přestože on měl rodinu, vztah jim vydržel celých devatenáct let, než onemocněl a během čtyř měsíců zemřel.

Libuše se cítila opuštěná. Bylo jí pětačtyřicet, děti neměla, protože Otčenášek už další nechtěl. Po půl roce už konečně začal čas léčit její bolavé srdce a když jí sestra navrhla výlet na Šumavu, neodmítla.

Došlo i na manželství

Jak už to bývá, někdy láska přijde v okamžik, kdy ji nečekáte. A to se stalo právě Švormové. V restauraci pracoval muž, který neskrýval svůj zájem se o ni ucházet a přestože byl Jaroslav Patera o osmnáct let mladší, z letní lásky se stal pevný vztah.

Švormová se vdávat nechtěla, ale jedna herecká kolegyně ji povzbudila, aby si vztah, který stojí za to, udržela a nestala se z ní zlá samotářka. Dokonce i maminka se radovala, že se přece jen veselky dočkala. Vzali se v roce 1982.

Na oslavě osmdesátin se pochlubila, jak vzorně se o ni její manžel stará.

Život je krátký a nemá cenu kazit si ho jakýmkoli konfliktem, který za to nestojí. Že nemá cenu hádat se kvůli blbostem a že i velké problémy se dají překonat, když vztah za to stojí. Držíme se zásady: Aby slunce nezapadlo nad naším hněvem. Někdy je nutné umět mávnout rukou a nechat to být. Hlavně musíte partnera milovat víc než sám sebe,

konstatovala před deseti lety „česká Angelika“.