Podívejte se, jak bydlí Zdeněk Troška, kterého nyní trápí zdraví

Ne kvůli nějaké filmové výzdobě, ale kvůli dvěma desítkám oken, kterými dovnitř proudí tolik světla, že by to vystačilo na menší galerii. Zdeněk Troška totiž miluje interiéry, kde slunce nemá zákaz vstupu.

Dům plný rodiny i historie

V Hošticích má Zdeněk Troška nejen adresu, ale i rodinu za rohem. A to doslova. V přízemí domu kdysi bydlela jeho maminka. Dnes tam žije mladší bratr s rodinou. A protože jde o dvougenerační dům, nikdo nikomu „nefuní na záda“. Zároveň jsou si ale všichni na dosah.

Sám režisér obývá podkroví, které kdysi bývalo jen obyčejnou půdou. Když se rozhodl, že z něj udělá byt, šel na to razantně. Většina příček zmizela a zůstala jen jediná. Výsledek? Otevřený, vzdušný prostor, kde se člověk necítí jako v krabici od bot. A přesně to má Zdeněk Troška rád. Tmavé kouty a klaustrofobní kumbály by ho prý akorát rozesmutnily.

Nesnáším malé, tmavé kumbálky a líbí se mi dnešní otevřený způsob bydlení. Nebo takové ty velké byty v Itálii, kde vlají záclony,

svěřil deníku iDnes.cz známý český režisér.

Velký prostor? Jen tak akorát

Možná byste čekali, že člověk žijící v domě bude mít podkroví jako taneční sál. Zdeněk Troška si ale na zbytečné metry nepotrpí. Má rád, když je všechno tak akorát. Postel, jídelní stůl, čtyři židle, piano, psací stůl a místo na volné nadechnutí. Žádná síň slávy ani prostor na domácí golf. A má k tomu prostý důvod: velké prostory se špatně uklízí.

Podobně skromný je i jeho byt v Praze. Ten má spíš jako pracovní základnu, když se v hlavním městě zdrží přes noc. Místo luxusního loftu jde o obyčejné 1+1. Ale svůj účel splní na jedničku.

Funkčnost především

Zařizování interiéru bere Zdeněk Troška pragmaticky. Všechno má sloužit k tomu, aby se doma cítil pohodlně a nemusel se proplétat mezi dekoracemi bez užitku. Minimalista by se v tom našel. Tedy až na knihy. Ty jsou jeho slabinou a zaplňují police, skříňky i volné kouty. Sbírka je tak rozsáhlá, že by leckterá knihovna zčervenala závistí. A že se říká, že knihy dům zušlechťují? Tady už je jich tolik, že si ho maminka dobírá.

Já už domů do Hoštic nesmím vozit žádné knížky! Vždycky něco ale tajně propašuju k sobě nahoru. Maminka Růženka mi totiž říká, že těmi knihami už pomalu narušuju statiku baráku. Ale musím přiznat, že knížky, jídlo, spánek a moje práce, to je pro mě to největší potěšení v životě,

prozradil Zdeněk Troška v rozhovoru pro web Dům a zahrada.

Léto jako z filmu

Léto v Hošticích by se dalo přetočit rovnou na plátno. A to přesně tak, jak ho Troška umí zachytit ve svých komediích. Žádné spěchání, žádné složité programy. Ráno začíná pomalu. Snídaně je malý svátek a po obědě je čas na zasloužený odpočinek. Někdo tomu říká klidný důchod, on tomu říká jednoduše život.

Před pandemií byl dům otevřený návštěvám. Nicméně od doby, kdy se v rodině objevila malá dvojčata, platí určitá pravidla. Nikoli kvůli neochotě, ale pro jistotu zdraví. Kdo dnes přijede, má šanci na komentovanou prohlídku vesnice, ale dovnitř domu se jen tak nedostane. Zdeněk Troška ale bez ostychu ukáže, kde bydlí. A rád vezme hosty na místa, která se objevila ve filmech.

Sdílené bydlení bez dramatu

Někdo by mohl mít pocit, že bydlet s bratrem a jeho rodinou v jednom domě je recept na sitcom plný hádek. V Hošticích to ale funguje spíš jako pohodová rodinná sága.

Děti běhají většinou na zahradě. Občas za mnou přiběhnou, pozdraví mě. Ale ony bydlí částečně i ve Strakonicích,

vysvětlil deníku Super.cz.

Dům jako zrcadlo

Když se na Troškovo bydlení podíváte, vidíte v něm přesně to, co vyzařuje i on sám. Otevřenost, smysl pro světlo, praktičnost a humor. Žádná okázalost, žádné přetvářky. Jen domov, který slouží lidem, co v něm žijí, a kde se každý kout využívá naplno.

A možná právě proto zůstává Zdeněk Troška v Hošticích. Je to místo, kde má všechno, co potřebuje: rodinu, prostor, světlo, zahradu a samozřejmě spoustu inspirace pro další příběhy. Jen knihy by možná už potřebovaly vlastní přístavbu.