Herec, kterého si diváci spojili s jednou rolí. Erik Pardus by v únoru oslavil narozeniny

Talent, který diváci často přehlíželi

Když se řekne Erik Pardus, většině televizních diváků okamžitě naskočí dobrosrdečný, lehce svérázný strážmistr Zahálka. Tahle role mu přinesla obrovskou popularitu a zároveň ho tak trochu uzavřela do jedné herecké škatulky. Ve skutečnosti ale patřil Pardus mezi velmi pracovité a všestranné herce, kteří se dokázali prosadit na divadle, v dabingu i rozhlase.

Herectví se věnoval prakticky celý život a jeho cesta k divákům začala mnohem dřív, než by se mohlo zdát.

Od dětských rolí až k profesionální kariéře

Erik Pardus se narodil 2. února 1957 v Uherském Hradišti. Po studiích na Janáčkova akademie múzických umění zamířil v roce 1982 do Divadlo bratří Mrštíků, kde získal pevné herecké zázemí. Před kamerou však stál už jako dítě.

Jednu z prvních zkušeností získal ve filmu Mlčení mužů. Na další natáčení z počátku sedmdesátých let se váže i historka, která mezi kolegy dlouho kolovala. Během práce na filmové adaptaci Babičky pod vedením režiséra Antonína Moskalyka měl tehdy čtrnáctiletý Pardus pronést jednoduchou větu: „Co jsem ti říkal, babička nepřijede.“ Problém nastal ve chvíli, kdy ji pronesl výrazným brněnským přízvukem. Režisér nechal natáčení přerušit a požadoval, aby mladého herce někdo „naučil česky“. Po další klapce bylo sice zlepšení znát, ale přízvuk nezmizel úplně. Moskalyk nakonec situaci vyřešil po svém a vtipně se rozhodl, že filmová babička prostě pochází z Brna. Tak zní alespoň tato filmová legenda.

Desítky rolí, které zůstaly ve stínu jedné slavné

Během kariéry Pardus účinkoval ve více než padesáti filmech a televizních projektech. Výrazně se prosadil i na divadelních scénách a pravidelně spolupracoval s rozhlasem a dabingem. Diváci ho mohli vidět také v populárních pořadech jako například O poklad Anežky České, Banánové rybičky nebo 3+1 s Miroslavem Donutilem.

Navzdory širokému hereckému záběru ale Pardus často dostával spíše vedlejší role. Filmoví režiséři ho do hlavních postav obsazovali jen zřídka, což se postupně stalo jedním z paradoxů jeho kariéry. O to víc prostoru měl v televizních inscenacích a na divadelních prknech, kde mohl naplno ukázat svůj talent.

Osudové role přišly až později

Zásadní zlom přinesla opět spolupráce s režisérem Antonínem Moskalykem. Nejprve Pardus dostal výraznou příležitost v seriálu Dobrodružství kriminalistiky a krátce poté přišla role, která ho proslavila nejvíc – četnický strážmistr Zahálka. Tuto komickou, dobrosrdečnou postavu si pamatuje každý. Také trochu proto, že ho Karel Arazim rád trochu „vychovával“.

Postava bodrého četníka si získala diváky přirozeným humorem i lidskostí. Pardus ji ztvárnil s takovou samozřejmostí, že si mnozí fanoušci dodnes nedokážou představit nikoho jiného.

Navzdory tomu, že se konečně opravdu dočkal seriálové slávy, na divadle sklízela jeho práce mimořádné uznání. V roce 2007 získal Cenu Thálie za ztvárnění cara Pavla I. a zároveň i Cenu Alfréda Radoka. Ve stejném roce obdržel také další herecká ocenění za roli Arthura Kirsche. Šlo o období, kdy byl jeho talent odbornou veřejností oceňován možná víc než kdykoliv předtím.

Skutečné popularity si užil jen krátce

Osud však Pardusovi dopřál vrchol hereckého uznání jen na krátkou dobu. Herec zemřel 10. května 2011 na rakovinu plic v brněnské nemocnici. Bylo mu pouhých 54 let. Zanechal po sobě manželku, herečku Evu Gorčicovou, a syna Jana. Tragickou shodou okolností jeho žena zemřela o čtyři roky později.

Ještě krátce před smrtí začal zkoušet roli Sancheze ve hře Měsíční kámen, kterou už nestihl dokončit.

Herec, který rozdával lidskost i humor

Erik Pardus patřil mezi herce, kteří nikdy nestavěli svou kariéru na hvězdných manýrách. Podle ostatních byl spolehlivým kolegou, výraznou divadelní osobností a interpretem, jenž dokázal dodat i menší roli nezaměnitelný charakter.

Právě v tomto období Česká televize oživila seriál Četnické humoresky, a tak si strážmistra Zahálku a celou četnickou stanici můžete připomenout pravidelně každé úterý ve 21:00.