Dobrodružství kriminalistiky: Opravdu špatné načasování výborného seriálu, o jehož pokračování se zasloužili Němci

Kvalita obstojí v čase

To se ukázalo právě v případě tohoto zajímavého, napínavého a hlavně poučného seriálu. Velkorysý koprodukční seriál o stoleté historii vývoje kriminalistiky a nových metod je dnes považovaný za nadčasový a velice dobře natočený seriál, ke kterému se diváci rádi vrací. Zajímavý děj podtrhuje jedinečná hudba Karla Svobody. Na scénáři pracovala Pavlína Moskalyková, která vytvořila také scénář pro nezapomenutelné Četnické humoresky. Moskalyková se pohybovala s dějem nejen v čase, ale dokonce děj umisťovala do několika zemí, což bylo poměrně náročné.

Ondřej Vetchý zavzpomínal:

To natáčení bylo fakt krásný, mohli jsme tam blbnout.

Právě epizoda o mechanoskopii inspirovala vznik seriálu Četnické humoresky, posledního díla Antonína Moskalyka.

Seriál měl pracovní název Dějiny kriminalistiky a za jeho vznikem stál dokumentarista a režisér Jaroslav Šikl, který se tématikou zabýval už od konce 60. let. Byl to právě on, kdo stál za námětem k seriálu 30 případů majora Zemana, ale z politických důvodů u jeho realizace nebyl.

Šikl v době, kdy dostal nápad na Dobrodružství kriminalistiky, pracoval pro Krátký film a svůj nápad nabídl německým filmařům – společnosti Schwarzwaldfilm. Ještě předtím, než mohl projekt spustit, umírá a projekt je nějaký čas u ledu. Jeho syn nakonec podklady přinesl do Krátkého filmu a projekt znovu ožil. Po dlouhém výběru padla volba na Antonína Moskalyka, který měl za sebou realizaci úspěšného seriálu Panoptikum města pražského.

Blížil se konec 80. let a Moskalyk k nové příležitosti přišel zvláštním způsobem. Na záchodě Teleexportu. Tam dostal nabídku od jednoho z šéfů. Seriál se musel literárně dopracovat. Toho se ujal Jan, syn Jaroslava Šikla, a Pavlína Moskalyková.

Přicházela doba velkých změn

Pavlína Moskalyková se spřátelila s Václavem Havlem a když ho zatkli, podepsala Několik vět. To se okamžitě objevilo na Hlasu Ameriky a s prací pro televizi byl konec. Jenže zasáhla německá strana, a tak nakonec řadu scénářů napsala ona.

Seriál má hned několik zajímavostí

Jde o antalogický seriál, tedy cyklus, kdy na sebe epizody nenavazují. Každá má své vlastní téma a úplně jiné postavy. Každá epizoda představuje novou kriminalistickou metodu, která se dokázala prosadit u soudu.

Přestože se seriál odehrává v různých zemích, tvůrci si při natáčení v interiérech i exteriérech vystačili s natáčením v tuzemsku, hlavně v Praze a v blízkém okolí. Vše se točilo v reálném prostředí, což Němce hodně zaskočilo. Našlo se hodně atraktivních lokalit, které byly opuštěné, a tvůrci je dokázali naplno využít. Výhodou bylo, že v takových prostorách nebyla žádná moderní rekonstrukce a filmaři si tak mohli vytvořit opravdovou dobovou atmosféru.

V seriálu se vystřídali prakticky všichni populární herci své doby. Juraj Šajmovič vše natáčel na jednu filmovou kameru, většinou v protisvětle.

Seriál se začal vysílat 11. listopadu 1989. Nakonec vznikly 4 série – celkem 26 epizod. Na rozdíl od Čechů, Němci si seriál užili, a proto projevili zájem o další série.

Na skok k Četnickým humoreskám

Ondřej Vetchý zavzpomínal, jak se po natáčení epizodní role v Dobrodružství kriminalistiky těšil, že si spolu s Karlem Heřmánkem zahraje v novém seriálu, kde budou tvořit protagonisty. Jenže když Karel Heřmánek natáčení v Brně odmítl s časových důvodů a Vetchý se dozvěděl, že by měl hrát s Tomášem Töpfrem, tak se mu do toho nechtělo. Zrovna ho viděl v seriálu Život na zámku, který se mu nelíbil, a to ho odradilo. Sám doporučil Moskalykovi Ivana Trojana. Ještě nepříliš slavný herec samozřejmě po roli skočil.

Mezi Moskalykem a Vetchým to po odmítnutí role nebylo moc dobré, ale oba se tím trápili. Nakonec vzal Vetchý v Četnických humoreskách jednu epizodní roli (Poklad, 2007), aby si režiséra udobřil.