Dnešní generace by tento film nepochopila

Je pátek večer a vy si konečně můžete dopřát zasloužený odpočinek po náročném týdnu. Sedíte doma, chystáte si něco dobrého k pití a přemýšlíte, čím si zpříjemnit začátek víkendu. Co kdybyste se ponořili do světa, kde se pod povrchem šedivé reality odehrává divoký život plný rychlých peněz, nebezpečných her a zakázaných touh?

Představte si snímek, který komunistická cenzura zuřivě zakázala, ale který se díky historicky první československé pirátské kazetě dostal k divákům navzdory všem zákazům. Drama s pulzující hudbou, které vás vtáhne do stínového labyrintu pozdního socialismu. Příběh o naivitě, zradě a fascinaci snadným bohatstvím.

Chcete vědět, o jaký film jde? 

Když naivita narazí na tvrdou realitu velkoměsta

Tímto kultovním snímkem je legendární drama Bony a klid z roku 1987, které natočil režisér Vít Olmer podle scénáře Radka Johna. V hlavní roli naivního Martina z provincie exceloval Jan Potměšil, jehož osudovou partnerkou Evou se stala Veronika Jeníková.

Martin přijíždí do Prahy získat zpět ukradené peníze. Místo toho ho pohltí nekompromisní svět veksláků – překupníků bonů a valut. Postupně se stává členem party vedené cynickým Richardem (Josef Nedorost), do níž patří také Bíny (Roman Skamene) a impulzivní Hary (Tomáš Hanák).

Fascinován vidinou snadného bohatství si mladík neuvědomuje, jak hluboko klesá, dokud nezjistí, že se stal vězněm ve zlaté kleci. Celým nebezpečným dobrodružstvím ho provází tajemná Eva – může být andělem i osudovou pastí. Film graduje k dechberoucímu finále, které odhaluje skutečnou cenu rychlých peněz.

Tragédie za kamerou a pirátská revoluce

Natáčení provázely dramatické události. Za kamerou stál renomovaný Ota Kopřiva, který však zemřel 1. dubna 1988, těsně před dokončením. Zbývající tři až čtyři natáčecí dny za něj z piety dotočil Jan Malíř, aniž by byl uveden v titulcích. Hudební doprovod vytvořil Ondřej Soukup s využitím skladeb britské skupiny Frankie Goes to Hollywood – jejich pulzující rytmy dodávají filmu neskutečné tempo.

Syrový příběh okamžitě narazil na odpor komunistických cenzorů. Snímek měl skončit v trezoru. Jenže jeden z reálných překupníků uplatil řidiče převážejícího zapečetěnou kopii, film nechal tajně promítnout a nahrál ho na videokameru. Vznikla tak historicky první československá pirátská nahrávka na kazetě VHS.

Kazeta se na černém trhu šířila za tehdy astronomických 500 Kčs – při průměrném platu 2 900 Kčs to bylo víc než týdenní výplata. Cenzura pod tlakem této neovladatelné distribuce nakonec kapitulovala a v červenci 1988 pustila film oficiálně do kin. Pirátská kopie „porazila totalitní systém“.

Půl milionu v hotovosti a vzpoura herečky

Pro slavnou scénu, kdy se ve vzduchu vznášejí tisícikorunové bankovky, si produkce zapůjčila z banky skutečných 500 000 Kčs v hotovosti. Když větrný fukar bankovky rozfoukal, musel celý štáb okamžitě zastavit práci a sbírat je. Chyběla pouze jedna bankovka, která byla po delším pátrání nalezena zapadlá uvnitř natáčecího vozu.

Veronika Jeníková se odmítla v intimní scéně zcela svléknout a trvala na tom, že si ponechá bavlněné tričko. Režisér Vít Olmer tento detail kreativně zapracoval do scénáře, což dalo její postavě ikonickou přezdívku „Evička Tričko“ a posloužilo jako vtipná pointa v závěru filmu.

Mnoho diváků se přete o scénu, kdy si vekslák nechá před prodejnu Tuzexu navézt sníh z Krkonoš, aby mohl lyžovat uprostřed Prahy. Často se tvrdí, že jde o fikci. Ve skutečnosti byla scéna inspirována reálnou provokací pražského veksláka, který si však nenechal navézt sníh, nýbrž dvě tatrovky písku. Vytvořil si uprostřed chodníku v ulici Štěpánská soukromou pláž, kde v županu, s doutníkem a whiskey provokativně sledoval lidi spěchající do práce.

Džíny za 10 000 Kčs a vzpomínka na legendu

V roce 1987 stály značkové džíny v Tuzexu přibližně 130 bonů. Na černém trhu se jeden bon prodával za 5 Kčs, což znamenalo cenu 650 Kčs. Při tehdejším průměrném platu 2 900 Kčs představovaly džíny zhruba 22,4 % měsíční mzdy. V přepočtu na dnešní průměrnou mzdu 46 000 Kč by jedny kalhoty stály přes 10 300 Kč.

Jeden z věrných diváků to shrnuje takto:

„Naprosto geniální zachycení šedi a absurdity pozdního socialismu. Hudba dodává filmu neskutečné tempo. Dnešní mladí, kteří nezažili fronty na banány a Tuzex, tenhle film a motivaci postav už nikdy nemohou plně pochopit – pro ně je to sci-fi z jiné planety.“

Režisér Vít Olmer k historii vzniku dodává: „Bony a klid byl vlastně takový Kmotr českých veksláků. Snažili jsme se tehdejší polosvět a jeho slang zachytit s maximální věrností. Ukázali jsme realitu, o které se tehdy oficiálně mlčelo – včetně toho, jak byli tito lidé napojeni na tehdejší policii a státní aparát. To, že se film nakonec dostal do kin díky pirátským kazetám, jen dokresluje absurditu té doby.“

Tento nezapomenutelný snímek se nedávno vrátil na televizní obrazovky za velmi smutných okolností. Ve věku šedesáti let zemřel ve čtvrtek 16. dubna 2026 herec Jan Potměšil. K uctění jeho památky zařadila Česká televize do svého vysílání mimořádný vzpomínkový pořad.

Ačkoliv další pevné televizní vysílání pro druhou polovinu roku 2026 není v současné době v programových plánech stanic zařazeno, film je trvale dostupný na streamovacích platformách, jako jsou iVysílání nebo FilmBox+. Takže si ho můžete pustit kdykoliv – třeba právě dnes večer, když máte konečně čas jen pro sebe. Co vy na to? Dáte si tento víkend dávku autentického undergroundu z dob, kdy se svoboda musela krást?