Byla princeznou v jedné z nejoblíbenějších pohádek, ale rozhodla pro jinou roli v životě

Od kamery a reflektorů za katedru

Její nejslavnější filmová role se zároveň stala jedinou. Když se vlastně řekne jméno „Monika Stará“, mnozí z nás ani netuší, o koho vlastně jde. Vězte, že se za ním skrývá jedna z nejkrásnějších a nejoblíbenějších českých princezen, laskavá Adélka z pohádky S čerty nejsou žerty, která byla natočena v roce 1984 podle předlohy Boženy Němcové.

„Větře, větříčku,“ zpívá tam a některé zdroje uvádějí, že je to jediný moment, kdy ve filmu máme možnost zaslechnout její skutečný hlas. Písničku napsal Jaroslav Uhlíř a tenkrát prý její nahrávku poslal Monice Staré do Olomouce, aby se ji mohla naučit. Dobré ucho posluchače však nemůže nezaznamenat, že zpěv obstarává herečka Ivana Andrlová, známá z celé řady pohádek. Ostatně hlas můžete snadno porovnat s jinými filmy, kde mladá Andrlová krásně zpívala (např. Princové jsou na draka).

Kdykoli pak princezna Adélka jen mluví, slyšíme z jejích úst hlas herečky Nadi Konvalinkové. Dabingu bylo zapotřebí kvůli moravskému přízvuku, podobně jako třeba u Pavla Trávníčka, jehož v pohádce Tři oříšky pro Popelku proto namluvil Petr Svojtka.

Ale zpátky k Adélce, respektive její představitelce. Narodila se jako Monika Pelcová v Hranicích na Moravě dne 18. prosince 1965, v současnosti má tedy 59 let a princezně, kterou máme tolik rádi, se popravdě už moc nepodobá. Adélku ztvárnila coby přibližně devatenáctileté poupě. Těžko bychom ji dnes poznali, kdybychom ji náhodou potkali na ulici, což se může klidně stát, protože místo herectví vystudovala pedagogiku, konkrétně český jazyk a hudební výchovu, a stala se učitelkou. Později vyučovala i jiné předměty, třeba výtvarnou výchovu.

Zpátky na obrazovky – možná někdy

Právě když byla Monika, tehdy ještě Pelcová, na neúspěšných přijímacích zkouškách na herectví, vyhlédl si ji pro představitelku Adélky sám režisér pohádky, Hynek Bočan. Na tuhle roli byly přitom zvažovány další herečky, včetně Veroniky Gajerové a Ilony Svobodové.

Vzhledem k tomu, že Pelcová nebyla herečkou a neměla žádné jiné zkušenosti s filmovým herectvím, bylo pro ni natáčení občas náročné. Za příklad si můžeme vzít scénu, kde kaprál v nezapomenutelném podání Petra Nárožného omylem ulomí dvířka kočáru. Naše Adélka měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Ramena se jí, pravda, trochu třásla, ale nakonec to víceméně ustála a záběr se už opakovat nemusel.

Další zajímavostí z natáčení je to, že mezi ní a Vladimírem Dlouhým, představitelem pohledného mladého mlynáře Petra Máchala, se na place skutečně rozvinul milostný románek. Nevydržel však – Monika se po natáčení vrátila do Olomouce, kde se usadila se spolužákem z gymnázia. Pořídila si dcery Kamilu a Nikolu. Přestože se s manželem posléze rozvedla, svých životních rozhodnutí zřejmě nelituje, alespoň ne těch kariérních, jak před časem naznačila během rozhovoru pro eXtra.cz.

Odmala jsem snila o tom, že budu buď princeznou, nebo učitelkou. Vlastně se mi splnilo obojí.

Na školu si podobně jako mnozí z nás hrála už jako malá holka. Podle ní ostatně tato dvě zaměstnání do jisté míry souvisejí. V učitelování vidí kus herectví, někdy je groteskní, někdy pořádně dramatické. Netají se ovšem tím, že by se k opravdovému hraní možná ještě ráda vrátila.