Největší lamač ženských srdcí v českém filmu. Fanynky mu posílaly dopisy plné vášně

Ze skromných začátků netušená sláva

I když byl samozřejmě spíše zpěvákem, ikonickými se staly také některé jeho filmové role – a že jich má na kontě možná až nečekaně mnoho! Nejedná se přitom pouze o dokumentární záležitosti mapující jeho rozsáhlou a bohatou kariéru, ale také o různé komediální, pohádkové nebo třeba seriálové role.

Jedinečný mistr Karel Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni a zemřel ve věku osmdesáti let 1. října 2019 v Praze. V hlavním městě žil už od dětství a zřejmě každý věděl, že tíhl také k výtvarné tvorbě. Maloval krásně, přesto se v mládí na UMPRUM nedostal a vyučil se nečekaně elektromontérem. Jeho pěvecké začátky nebyly tak slavné, jak bychom si možná představovali. Roku 1958 zkusil štěstí v soutěži Hledáme nové talenty, poté zpíval spíše příležitostně po kavárnách. První studiové nahrávky pořídil až roku 1960 a právě šedesátá léta už mu otevřela dveře k rozličným příležitostem, včetně filmových.

Písně Karla Gotta provázejí filmy i seriály

Poprvé si zahrál v komediálním muzikálu Jiřího Suchého a Jána Roháče Kdyby tisíc klarinetů (1964), a to rovnou po boku hvězd Semaforu jakožto zpěvák Benjamin. Vlastně mu k herecké slávě dopomohlo právě to, že díky nádhernému hlasu a přirozenému talentu ztvárňoval hlavně zpěváky, mj. ve filmech Komedie s Klikou (1964), Ta naše písnička česká (1968) nebo Slasti Otce vlasti (1969).

Zazpíval si rovněž ve westernové parodii Limonádový Joe (1964) a možná že právě ta úvodní píseň je to stěžejní, co si z filmu pamatujete… Netřeba říkat, protože to každý ví, že jeho hlas rozzářil i celkově krásnou a všemi milovanou pohádku Tři oříšky pro Popelku z roku 1973. Kdykoli zaslechneme „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“, víme, že jsou tady Vánoce. Tři roky po Popelce přišla včelka Mája, respektive Biene Maja, s níž Karel Gott dosáhl mimořádného úspěchu především v německy mluvících zemích. Česká verze byla pořízena až roku 1985, ale zpátky k samotnému herectví…

„Kájo, já ťa znám, ty mňa neznáš?“

Také v sedmdesátých letech se vyskytlo několik filmů, v nichž si Karel Gott mohl zahrát sám sebe, např. Romance za korunu (1975) nebo Parta hic (1976). Roku 1974 vznikl muzikál Ladislava Rychmana Hvězda padá vzhůru na motivy hry Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla, ale nesetkal se s vřelým přijetím kvůli nedostatku kvalitní hudby i křečovitému projevu Gotta.

Filmů i seriálů přibývalo, ale máloco zanechalo tak výraznou stopu v naší paměti jako krátká a vtipná scénka z komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992). Kdo by zapomněl na „Kájovo“ slavné setkání s Bohušem v brněnských ulicích? Hlášky z něj, stejně jako z celého filmu, zlidověly. Sláva komedie dala vzniknout pokračování Dědictví aneb Kurva se neříká (2014), v němž se Karel Gott snáší mezi prostý lid z nebe vrtulníkem. „Zestárli jsme, Karle,“ říká Bohuš během narozeninové oslavy vnoučka a je to tak.

Pohádka, kterou bohužel nepotěšil

Čas kvapí, ale Karel Gott stihl za život vytvořit ještě řadu dalších rolí, které si rádi připomínáme, včetně dvojrole Lucifera a Pánaboha z Troškovy pohádky Z pekla štěstí 2 (2001). Už méně nadšení byli diváci z pohádky Když draka bolí hlava (2018), v níž si Gott zahrál se svými dvěma dcerami, Charlotte Ellou a Nelly Sofií. Nelibost vzbudila zejména skutečnost, že zde mluvil slovensky.

Karel Gott si zahrál též epizodní role ve druhém dílu Kameňáku (2004), v komedii Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005) nebo třeba v populárním sitcomu Comeback (2008), konkrétně v epizodě Gott Ex Machina. Už ten název naznačuje, že i tentokrát ztvárnil sám sebe. Ač byl tedy hercem menších rolí, byly to role současně nezapomenutelné.