Celebrity pod lupou: Úlisný komoří Lang nebo dobrosrdečný děda. Tak si pamatujeme herce Bohuše Záhorského

Před kameru se postavil asi ve stovce filmů. Jednou z jeho prvních rolí byla postava pašeráka drog ve filmu Pudr a benzín z roku 1932. Po boku Wericha a Voskovce se objevil i v dalších filmech (Hej rup!, Svět patří nám).

Velice často ztvárňoval role úředníků, zlodějíčků, policistů, redaktorů, dobromyslných mužů z lidu a rozšafných dědečků. Po válce se divákům představil třeba jako kouzelný dědeček ve filmu Tři přání, jako konšel v Janu Husovi nebo jako stařeček Goodmann ve filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera režiséra Oldřicha Lipského. Roli dědečka mu nabídl i Jiří Menzel v Rozmarném létu a Jiří Křejčík ve filmu Ves v pohraničí. Ve filmu Vyšší princip povýšil na ředitele gymnázia. Díky pravidelným reprízám se nejčastěji objevuje na obrazovkách jako podlézavý a falešný komoří Lang v Císařově pekaři a Pekařově císaři, kde se opět potkal s Janem Werichem. Určitě stojí za připomenutí i role krále Dobromysla v Šíleně smutné princezně. Roli převzal po náhle zesnulém Rudolfu Deylovi ml. Další malou, ale hodně zapamatovatelnou roli měl v komedii Léto s kovbojem, kde byl dědečkem Jaromíra Hanzlíka. Zde zasvětil Doubravku (Daniela Kolářová) do praktik, jak nakupovat ve vesnické pojízdné prodejně maso. Také jí pomáhal z rybníka, kde skončila i s nákupem.

Bohuš Záhorský byl velice vyhledávaným vypravěčem, protože měl kultivovanou jevištní řeč. Často se objevoval v rozhlase, v dabingu a jako vypravěč se objevil v první sérii Krkonošských pohádek. V několika filmech nadaboval Jeana Gabina.

Jedna z největších postav českého divadla 20. století Bohuš Záhorský zemřel v Praze v 74 letech.

Zajímavosti

Když byl na přelomu dvacátých a třicátých let v divadelním angažmá v Brně, měly ho ve velké oblibě místní kolegyně herečky. Říkaly mu „Bonbónek“, protože měl vždycky perfektně upravený oděv a vypadal sladce.

Jeho první žena pocházela z Brna a byla první manželkou známého rozhlasového redaktora Bezdíčka a v Brně podnikala. Po odchodu Záhorského do Prahy se manželství rozpadlo. Měli spolu dceru Evu Záhorskou (*1931).

Jeho druhá žena, herečka Vlasta Fabianová, ho přežila o celých jedenáct let.

V roce 1956 získal titul Zasloužilého umělce, vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1958), jmenování Národním umělcem (1966) a Zasloužilým členem Národního divadla (1975) a Cenu Jaroslava Průchy (1978).

Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.