A je tady zase. Báječná, mazaná, romantická i svůdná hrdinka, po které vzdychal i francouzský král

Historická Suzanne se poprvé objevila ve francouzském románu v polovině devatenáctého století od Alexandra Dumase s názvem Le Vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard. Stejná bytost se objevila v románech Golonové. Z původních 6 knih vydaných od roku 1957 byla životní sága Angeliky nakonec dopsána do počtu 13 knih, kde bylo samozřejmě cílem využít popularity filmů.

Nicméně i přes nečekaně velký úspěch se spisovatelka Golonová nevyjadřovala o filmovém zpracování nikterak hezky a opakovaně se nechala slyšet, že by měl romány pro film zpracovat někdo s respektem ke skutečné knižní hrdince, protože podle ní scénáře byly ušité na tělo Michèle Mercier, která měla pletky s režisérem, a nevystihly charakter ženy, o které v knihách psala.

Angelika mohla mít úplně jinou tvář

Pro roli Angeliky bylo před Michèle Mercier, která byla v té době ve francouzské kinematografii málo známá, osloveno mnoho dalších krásných a slavných hereček. Ostřílený francouzský filmový producent Francis Cosne (1916 až 1984) chtěl, aby roli hrála sexsymbol Brigitte Bardot, ale ta nabídku odmítla. Mladá Catherine Deneuve byla považována za možná příliš naivní pro tuto „lehce chlípnou roli“. Američanka Jane Fondová sice mluvila francouzsky, ale mohla by Američanka hrát dokonale francouzskou roli? Italská kráska Virna Lisi byla příliš zaneprázdněna natáčením hollywoodských filmů. Z kandidatury byla vyřazena sošná dánská herečka Annette Stroyberg, až bylo nakonec rozhodnuto o Michèle Mercier, která málem přišla o roli ve prospěch francouzské herečky Mariny Vlady, jež na poslední chvíli nepodepsala smlouvu.

Role, která herečce přinesla slávu i zoufalství

Když se Michèle Mercier naskytla příležitost zahrát si Angeliku, byla ve francouzské kinematografii relativním nováčkem. Měla však už své místo na divadelní scéně a v Itálii natočila přes 20 filmů. S otcem, který byl Francouz, a matkou, která byla Italka, byla Michèle Mercier od svého raného dospívání odhodlaná stát se profesionální baletní tanečnicí. V roce 1957, když jí bylo 17 let, se přestěhovala do Paříže, což bylo rozhodnutí, které jí změnilo její život. Z baletu nic nebylo, ale pomalu si začala budovat kariéru herečky.

Po uvedení Angeliky, markýzy andělů se role stala požehnáním i prokletím pro začínající rusovlasou krásku Michèle Mercier. Katapultovalo ji to k okamžité slávě a byla srovnávaná se sexsymbolem Brigitte Bardot. Po prvním filmu o Angelice v roce 1964 si Michèle Mercier zahrála ve čtyřech pokračováních, mezi něž patří Báječná Angelika v roce 1965, Angelika a král v roce 1966, Nezkrotná Angelika v roce 1967 a Angelika a Sultán v roce 1968. Všechny tyto filmy ze série režíroval francouzský filmový režisér Bernard Borderie (1924 až 1978) a přítomnost Michèle Mercier propůjčila příběhům konzistentní filmový svět, ale také uvěznila krásnou hvězdu v populární roli, ze které bylo prakticky nemožné uniknout. Šestý film už Mercier odmítla.

Angelikou navždy

Po pátém a posledním filmu série Angelika v roce 1968 natočila velice rychle francouzsko-italská kráska dalších 6 dobrých filmů, ale nikoho nepřesvědčila, že dokáže zahrát i něco jiného než koketu ze 17. století. Přestože se Michèle Mercier vždy objevovala v různých filmových žánrech a kromě Angeliky hrála desítky dalších žen, popularita této role se proměnila v prokletí.

Ikonická série filmů čeká na nevyléčitelné romantiky na Prima Max: Angelika, markýza andělů (2.8.), Báječná Angelika (9.8.), Angelika a král (16.8.), Nezkrotná Angelika (23.8.), Angelika a sultán (30.8.).