Dnes v Ulici: Kryštof konečně začíná s resuscitací svého manželství a Martina s Jirkou od sebe navzájem čekali až příliš

Kryštof má vlastně štěstí, že se Karla do nového vztahu moc nehrnula 

Svým pomalým, až hlemýždím tempem začíná Kryštof zjišťovat, že pro jednu nevěru se manželství nezahazuje. O to více to platí, když jsou v něm dvě nebohé děti. Střídavou péči si s Karlou vyzkoušeli, ale oběma to nejspíš stačilo. Teď už stačí udělat ten správný krok. I na to je ale Mára trouba. Místo, aby zjištění, že Karla s Richardem nic nemá, zapíjel s Karlou, jde tuto novinu oznámit do Coolny Tonymu. Tomu se to snad jen zdá. Vůbec nechápe, co Mára dělá v Coolně, když je Karla v bytě sama a kluci už nejspíš spí. Ale na Kryštofa se musí zkrátka pomalu. On totiž nemá rád, když mu někdo vnucuje své nápady, pocity a rady. Ostatně na toto je alergický už z dob svého dětství, kdy mu přesně tohle dělávala máma. A zatímco ta s tím nepřestala, alespoň Kryštof dospěl a vymezil jí hranice.

Najednou jde i Monika stranou 

Nějakým způsobem se Richardovi z patologie podařilo vytvořit úplně nehoráznou pověst. Dříve seriózní chlap se po chvilce změnil v psychopata, který touží Karlu zavraždit někde na hřbitově a pak si vyrobit odlitek jejího obličeje. To se Karla zasmála, jaké má o ní Kryštof mínění. Je ale rozhodně potěšena jeho zájmem. Takový zažívala naposledy ještě před Jakubem. Teď opět cítí šanci si Kryštofovy náklonosti vážit. Stranou jde dokonce i Monika, která chtěla jít s Kryštofem na večeři. Jenže ten ji musel odmítnout, protože potřeboval zachraňovat Karlu. Jak už ale Moniku všichni dobře známe, ta to dobře chápe. Má takový nadhled a opět je nad věcí. Člověku stačí odjet do Afriky a už má charakter jako buddha.

Martina se na Jirku tolik těšila a on se pro změnu zase těšil na ni 

Jde přepálit začátek zamilovaného vztahu? Navíc vztahu, který vznikal tak nějak postupně a dlouhou dobu? No samozřejmě! Stačí, aby se dvě zamilované hrdličky na sebe nažhavily natolik, že jakýkoliv pokus o intimno nebude jejich představám vůbec stačit. A přesně to se stalo Martině a Jirkovi, kteří na sebe mohli mít čas až po tom, co Martina vystřízlivěla, a až po tom, co se oba navzájem chtěli překvapit a úplně se minuli. Když už konečně ten čas na sebe měli, vypadalo to dokonale. Martině to slušelo jako nikdy a občerstvení lákalo k tomu, aby ti dva usedli k jednomu stolu. No možná, že právě tím měli začít. Jenže místo toho se na sebe hladově vrhli... výsledek však absolutně neodpovídal tomu, co si představovali. Chyběla tomu jiskra. Připadali si jako dvě leklé ryby v posteli. Že by se nakonec přece jen k sobě nehodili?