ZOO: Jak jde o Anču, řídí se Adam heslem: „Bez rukaviček“

Pachatel musí být nějaký blbec, usoudil Haďák

Adam se rozhodl vzít únos Aničky do vlastních rukou a povolat poradu nejspolehlivějších kolegů, aby jim v kanceláři ředitelky Roklové oznámil, jak se věci mají. Všichni ochotně slíbili pomoc, ačkoli si nebyli jistí, čím by vlastně mohli přispět k návratu Anny. Podle Adama byl pachatelem člověk, který pracoval v zoo už za ředitele Vávry. Nejdůležitější bylo jej odhalit a dopadnout.

Zaměstnanci si proto měli všímat kohokoli podezřelého, kdo by si počínal nervózně a vyplašeně, a neprodleně ho Adamovi nahlásit.
Haďák se pustil do vlastního pátrání, při němž mu poskytla cennou pomoc Ančina máma Alice. Byla totiž přesvědčená, že policejní vyjednavač Chaloupka je odborník na houby a nic nevyřeší.

Obrátila se s prosbou na Adama a potvrdila mu, že pachatel musí být opravdu někdo ze zoologické zahrady, protože při předání výkupného použil tašku s logem zoo. Kdo by ale mohl být tak hloupý?
Právě proklatě nízký intelekt se nakonec ukázal být dobrým vodítkem.

Adam hodlal přepadnout každého, kdo není úplně pokládán za velkého myslitele, zatlačit na něj a donutit ho k přiznání. Takhle si podal nejdřív Boba Kodyma a držel ho v železném sevření, dokud si nebyl jistý, že mu říká pravdu. Pak ho nechal stát zmateného a zděšeného na chodbě, zatímco šel hledat dalšího potenciálního blbce.

Jardův nos prohrál boj s Adamovou pěstí

Nevšední strategie se Adamovi vyplatila. Instinkt jej následně zavedl správným směrem – rovnou k Vaníčkovi. Nastoupil na něj, jako by už o všem věděl. Hned vyrukoval s otázkou, kde je Anna a co jí provedl. Vylekaného Jardu ani nenapadlo zapírat. Když ho Adam odstrčil tak, že sebou praštil na stůl, bez váhání všechno poslušně vysypal.

Zmínku o řezání Ančiných prstů si ale měl radši odpustit, jestli nechtěl dostat parádní ránu pěstí, která ho okamžitě poslala k zemi. Ačkoli výprasku už by se stejně asi nevyhnul. Když Adamovi ochotně předal adresu chalupy, v jejímž sklepě unesenou dívku držel, schytal ještě jednu pecku. A další později od Alberta, ale to už byl Adam na cestě za Aničkou…

Kvůli Aničce by Adam šel snad i přes mrtvoly

Trvalo dlouho, než Adam odložil tu svoji rezervovanou masku nezájmu. Když se poprvé dozvěděl, že Anička nepřišla do práce a nikdo netušil, co s ní je, reagoval slovy, že ji to zřejmě přestalo bavit. Koneckonců to přece bylo pod úroveň rozmazlené slečinky z bohaté rodiny. Nejspíš mu tyhle nesmysly pomáhaly, aby přesvědčil sám sebe, že by to takhle bylo lepší. Že by se měl od Anny držet co nejdál.

Jakmile však odhalil pravdu o jejím zmizení, bez váhání začal dělat všechno pro to, aby ji našel a zachránil. Použít svaly, pěsti a zkušené chvaty se přitom vůbec nerozpakoval. Najednou bylo zjevné, že by kvůli Aničce srovnal se zemí třeba celé město. Naštěstí stačilo naběhnout do sklepa a zneškodnit Jardova kumpána Tomáše. Když tedy statečný rytíř svou princeznu konečně vysvobodil, co přijde dál?