Zákony vlka: Stanislav Majer se pořád učí něco nového, třeba jak vést výslech

O nafouknuté ovci se nebavíme

Stanislav Majer hraje v nové detektivní love story Zákony vlka bývalého kriminálníka Roberta Černého, který se po propuštění z vězení chopí příležitosti a cizích dokladů. Začne se vydávat za utonulého policistu Šimona Wilka, jenž má nastoupit do nové práce na policejní stanici v Záhoří. To se Robertovi hodí, protože právě tam se už léta schovává před zákonem jeho bývalá přítelkyně Sára (Linda Rybová), s níž má nevyřízené účty. Jednak mu dluží podíl z posledního lupu, jednak ho i po té dlouhé době stále přitahuje…

Když Robert do Záhoří přišel, nejspíš si říkal, že zapadlá vesnička v pohraničí je ideálním místem, kde nevzbudí přílišnou pozornost. Kdo jiný by ale měl vyvolat větší zájem než nový náčelník policie, pravda? Tím spíš, že mu hned přistane na stole případ zastřeleného myslivce. Další vraždy na sebe nenechají dlouho čekat. Mladá žena ležící s roztříštěnou lebkou na dně rokliny, mrtvola muže vyplavená rašeliništěm, tělo léčitele nalezené v lese… S každou epizodou přichází nějaká nová záhada a obyvatelé Záhoří, včetně Černého, mají o zábavu a vzrušení postaráno.

V jednom díle se navíc divákům naskytne vcelku detailního pohledu na uhynulou ovci. To je mimochodem scéna, o níž se lidé ze štábu neradi baví. Proč? „Protože to bylo nechutné,“ připustil Stanislav Majer. „Přivezli několik dní mrtvou nafouknutou ovci. Rekvizitář ji musel rozpárat. Bylo navíc strašné horko. U toho se nedalo být. Na to budeme chtít všichni zapomenout.“

V kuchyni je lepší se nehádat

Inu, ne všechny chvíle strávené natáčením napínavého detektivního seriálu jsou příjemné. Robertův představitel nicméně prohlašuje, že má svou práci rád a že ho stále ještě může naučit spoustě věcí. „Konkrétně na tomto projektu to byl kriminalista, který nás učil, jak se ohledává tělo. Pamatuju si, že mě zaujalo, jak strašně důležitý je výslech. Je to opravdu umění, nemůže to dělat kdokoli. Vyžaduje to vysokou inteligenci, a především empatii. Schopnost vcítit se do vyslýchaného a uvažovat jako on. Dostal jsem od něj i takové doporučení do života. Drtivá většina vražd se prý děje v afektu jako takzvaná domácí zabijačka. Bylo mi doporučeno nehádat se v kuchyni, kde jsou po ruce nože a ostré předměty. Vzal jsem si to k srdci. Snažím se vůbec nehádat. Nebo nemít kuchyň.“