Co by se stalo po plošném zrušení koncesionářských poplatků: Obrovský průšvih, který Češi nechápou

Oficiální tisková zpráva generálního ředitele České televize Hynka Chudárka na základě jednání s ministrem kultury Oto Klempířem

Vítám za celou Českou televizi začátek jednání s ministrem kultury Oto Klempířem, které jsem se snažil iniciovat již v minulém období. Na dnešní schůzce jsme se dohodli na dalších jednáních, a to v širší pracovní skupině, kde budou zastoupeni odborníci jak z České televize, tak z Českého rozhlasu a z ministerstva kultury. Ministr dnes deklaroval, že ministerstvu kultury jde o změnu financování veřejnoprávních médií, a to ze státního rozpočtu tak, jak je uvedené v programovém prohlášení vlády. Ministerstvo kultury chce dle slov ministra změnu financování, nikoliv změny, které by omezovaly nezávislost veřejnoprávních médií. Naopak ministerstvo kultury nepočítá dle informací od ministra se slučováním ČT a ČRo.

Pro management České televize i nadále zůstává financování prostřednictvím poplatků preferovanou formou. Zásadní pro nás je nejen forma, ale také výše rozpočtu v takové výši, abychom byli schopní poskytovat veřejnou službu jako doposud, dostát všem smluvním závazkům a plnit schválené dlouhodobé pětileté plány. O tomto jsem dnes také ministra Oto Klempíře informoval.

A  co si o nezávislosti veřejnoprávních médií myslíte vy, pokud je bude financovat stát?

Poplatky jako investice do důvěryhodných informací

Debata o koncesionářských poplatcích se často nese v duchu otázky, zda je jejich existence ještě opodstatněná. Při bližším pohledu ale vychází najevo, že nejde jen o „další povinnou platbu“, ale o jeden z pilířů fungování nezávislého veřejnoprávního média.

V roce 2026 činí měsíční poplatek za televizní vysílání 150 korun a za rozhlas 55 korun. Dohromady tedy 205 korun měsíčně. Na první pohled může jít o částku, které si lidé všimnou jen v době, kdy se o ní píše a debatuje. V kontextu běžných výdajů tyto poplatky můžeme porovnat: průměrná krabička cigaret vyjde téměř na stejnou cenu jako televizní poplatek, zatímco jednorázová návštěva kina stojí zhruba o třetinu víc než celý měsíční příspěvek na veřejnoprávní média, více si připlatíte i za kvalitní knihu, kterou přečtete a založíte do knihovny. Více zaplatíte i za krabičku kvalitních čokoládových pralinek nebo lahev kvalitního vína.

Dostupná cena za veřejnou službu

Právě dostupnost je jedním z hlavních argumentů ve prospěch koncesionářských poplatků. Jsou nastaveny tak, aby nepředstavovaly zásadní zásah do rodinného rozpočtu, a přesto dokázaly dlouhodobě financovat provoz rozsáhlého média.

Za cenu jedné návštěvy kina měsíčně získává divák a posluchač nepřetržitý přístup k zpravodajství, publicistice, vzdělávacím pořadům i kulturnímu obsahu. To vše bez přímé závislosti na reklamě nebo komerčních zájmech.

Právě v tom spočívá zásadní rozdíl oproti soukromým médiím. Ta musí především vydělávat – sledovanost a čtenost jsou pro ně klíčové. Veřejnoprávní média mají jiný úkol: sloužit veřejnosti, a to i v tématech, která nejsou „atraktivní“, ale jsou důležitá.

Nezávislost není samozřejmost, ale závazek

Často zaznívá obava, zda může médium financované prostřednictvím systému schváleného státem zůstat skutečně nezávislé. Koncesionářské poplatky ve skutečnosti představují jeden z nejméně problematických modelů, jak tuto nezávislost zachovat.

Nejde o přímé financování ze státního rozpočtu, které by mohlo být snadno politicky ovlivnitelné. Naopak, prostředky přicházejí přímo od veřejnosti. Stát nastavuje pravidla, ale samotný tok peněz je rozprostřen mezi miliony domácností.

Tento princip vytváří důležitý odstup. Veřejnoprávní médium tak není závislé ani na politicích, ani na inzerentech. Jeho „zadavatel“ je ve skutečnosti samotná společnost.

Malá částka, velký význam

Když se na koncesionářské poplatky podíváme optikou každodenních výdajů, jejich výše nepůsobí dramaticky. Přesto jejich význam daleko přesahuje samotnou částku.

Jde o investici do prostředí, kde má své místo ověřené zpravodajství, prostor pro různé názory i obsah, který by se v čistě komerčním prostředí jen těžko prosazoval. V době, kdy se informační prostor zaplňuje rychlými a často neověřenými zprávami, má taková stabilní instituce svou nezastupitelnou roli.

Hodnota, kterou si často uvědomíme až zpětně

Možná nejvýraznější paradox koncesionářských poplatků spočívá v tom, že jejich skutečný význam si lidé často uvědomí až ve chvíli, kdy by chyběly. Stabilní a relativně levné financování totiž umožňuje existenci média, které není tlačeno k okamžitému zisku ani k senzaci za každou cenu.

A právě to je v konečném důsledku hodnota, která se nedá jednoduše přepočítat na koruny.