Dnes v Ulici: Paranoidní Iva si může podat ruku s Lumírem, který se začal zajímat o intimní život své mámy

Umí být Kaštan ještě netaktnější?

Umí být šťouravý Kaštan ještě netaktnější? Samozřejmě, že ano. Míra Kaštanovy neomalenosti je totiž neomezená. Ivě doporučí, aby už za volant raději nesedala. Ta se mu totiž pod tíhou svých vlastních domněnek přizná k tomu, k čemu nemusela. Od koho to Kaštan asi má? No jistě, od Jitky! Ta taky co neví, to nepoví. Když už nic, tak alespoň Kaštana její přiznání na chvíli umlčelo a dokonale vyvedlo z míry. S tím rozhodně nepočítal. Tak proto Iva potřebovala právníka.

Iva křičí na Jitku

V poslední době se Iva vůbec nepoznává. Kvůli tragédii, která se jí přihodila, má odvahu si to napřímo vyříkat s Jitkou klepnou. Předpokládá totiž, že právě Jitka pustila její tajemství dál. Je vidět, že její rozum zůstává stát. Proč by zrovna Jitka o tak vážné věci mluvila právě s Kaštanem? Ačkoliv toto nesedí, neváhá Iva na Jitku hystericky křičet. Ta se obhajuje, že vážně nic neřekla. V tomhle případě jí to ale není moc platné. Iva zkrátka ví své. Že by konec přátelství? Ne tak úplně. Každý se může někdy splést. A zrovna Jitka plně Ivu chápe. Jednu dobu měla nervy na pochodu stejně jako Iva. Když se jí tedy Iva omluví, protože už ví, odkud měl Kaštan informace, nedělá scény a omluvu přijímá. Chápe, že pro Ivu to teď musí být těžké. Napřed potrat, potom tahle tragédie. Naštěstí je v dobrých rukou právničky Elen.

Lumír chce mít život své matky pod kontrolou

Ještě nedávno si Vilma strojila pohřeb, teď však chytá druhý dech. Nejspíš na ni jde jaro. V osmdesáti potkala lásku. Kateřina i Vendula jsou z toho jako u vytržení. Jen Lumír nechápe, že se osmdesátiletá žena může ještě zamilovat. Ono ostatní ženské, ať si dělají, co chtějí. Jeho matka mu ale tohle dělat nebude. Kateřina ho musí hodně mírnit, aby zase nešlápl vedle. Je to ale marné, u Vilmy má Lumír velký škraloup. Už mu nevěří a dál před ním dělá tajnosti.

Kateřina má pro Vilmu pochopení

Kateřina je ráda, že má Vilma opět svůj smysl života. Je to lepší, než se o tchyni ležáka starat dnem a nocí. Vůbec neví, co Lumíra tak trápí. Má přece svůj život, svou práci a rodinu. Místo, aby své matce přál štěstí, ještě jí hází klacky pod nohy. Neustále jí předhazuje, jaký podvodník Vilda je a jak ji oškube ze všech úspor. O tom ale Vilma nechce nic slyšet. Je ale obdivuhodné, jak scénáristé i po osmnácti letech dokážou Vilmě Nyklové zajistit další dějové linky.