Zítra večer vysílá ČT1 film, kterým proti sobě Miloš Forman poštval celé Španělsko. Češi jsou z něj nadšení

Forman ve Španělsku

Forman se rozhodl natočit španělsko-americké historické drama přímo ve Španělsku. Vybral si Boadilla del Monte.  Za tímto účelem byl dokonce restaurován za více než 300 000 eur palác Infante Don Luis v tomto městě. Jako kulisy si vybral také staré ulice v Madridu. Část natáčení se přesunulo do kláštera Veruela ve Vera de Moncayo. Během natáčení byly využity různé prostory kláštera. V refektáři byla natočena scéna, která ukazuje, jak se všichni mniši scházejí, aby analyzovali některá Goyova díla. Malý prostor byl také využit jako kancelář inkvizitora. Pro scény byl také využíván křížový chodník. V centrální lodi kostela byla natočena scéna, ve které francouzský důstojník přijíždí s rozkazem zrušit inkvizici, a v jiné místnosti probíhal výslech postavy Natalie Portman.

Velká očekávání a také zklamání

Miloš Forman se pro natáčení rozhodl po přečtení knihy o inkvizici. V té době viděl podobnost s dobou, kterou zažil sám.

Tu knihu o inkvizici jsem četl před 50 lety a znepokojilo mě, že se ta hrůza opakuje,

říká Forman, který přišel o rodiče v koncentračním táboře a vyrůstal v komunistickém Československu, odkud emigroval do Spojených států.

 Tato část španělské historie je pro mě ozvěnou mého vlastního boje proti nacistům a komunistům,

vysvětluje režisér, kterého poznal celý svět díky filmům Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus. Natáčení přišlo po sedmileté pauze a šlo o patnáctý film, který se rozhodl natočit. Svou vizí této části historie napsal ve spolupráci s Jeanem-Claudem Carrièrem, Film měl být také slibně herecky obsazený, a proto se v hlavních rolích objevili Javier Bardemen a Natalie Portman.

Miloš Forman tušil, že jde o vcelku ožehavé téma španělské historie a sám se před premiérou vyjádřil, že pociťuje „strašný strach ze zklamání španělského lidu“.

O samotném filmu

Děj začíná v roce 1792 vrcholem inkvizice a pokračuje příchodem Francouzů, kteří se prezentovali jako osvoboditelé lidu. Poté se přesouvá k povstání proti Napoleonovým vojskům a jejich porážce, která vedla k nástupu Ferdinanda VII. na trůn.

V Goyových přízracích hraje malíř roli pouhého pozorovatele, na rozdíl od protagonistů: Bardema jako inkvizitorského kněze, který se později stane duchovním Josepha Bonaparteho, a Natalie Portman jako umělcovy múzy a oběti excesů inkvizice.

Tentokrát to moc dobře nedopadlo

Film ve Španělsku obdržel špatné recenze a nenaplnil očekávání. Kritici se shodli na tom, že zdobené kostýmy a talentované herecké obsazení nestačily k tomu, aby vynahradily pomalé tempo a zmatený děj.

Javier Bardem byl nominován na cenu Fernanda VII. pro nejhoršího herce v hlavní roli na udílení cen Godoy , které oceňovaly nejhorší španělské filmy roku a o kterých rozhodovalo online hlasování. Zřejmě tušil, že se úspěchu nedočká, a tak se stejně jako Portmen na slavnostní premiéře neukázal.

U nás má však film na ČSFD i na Kinoboxu hodnocení 72 %. Obtíže se sledováním velice trefně shrnul jeden recenzent na ČSFD:

Problém je, že se Forman nemůže rozhodnout, o čem že to chce vyprávět. Jestli o inkvizici, Napoleonovi, otci Lorenzovi, Goyovi nebo Ines. Takže skáče z jednoho tématu k druhému, chvíli se věnuje jednomu, chvíli druhému a film tak krapet ztrácí kompaktnost. Další problém je, že ačkoliv se tu najdou mistrovské scény hodné Formanova formátu, je tu větší počet scén, které buď nudí, nejsou ničím zajímavé anebo působí lacině. Krapet to zachraňují herci, Portman je úžasná, Skarsgard taky, ale nemá moc prostoru a Bardem je v pohodě, ale problém je, že občas nemají moc co hrát. A konec byl docela divný, ale aspoň originální.

Jak zaujme film českého diváka po dvaceti letech od natočení, se přesvědčíme už 23. 2. na ČT ve 21:45.